dnes
Středa - zatazeno
9°C
zítra
Čtvrtek - zatazeno
10°C
pozítří
Pátek - zatazeno
12°C
Jak podobu má v Praze sledování nevěrníků?
Jednou z pracovních náplní soukromého detektiva Martina Bathy je sledování milenců. Foto: autorka

Jak podobu má v Praze sledování nevěrníků?

Nechat v Praze sledovat svého partnera při podezření na nevěru není zrovna levná záležitost. Přesto se najde dost těch, kteří si takovou službu objednají. Soukromý detektiv Martin Batha o tom ví své. 

Jak často dostáváte zakázku sledovat osobu, podezřívanou z nevěry?
Asi tak jednou za týden nebo dva. Nedá se říct, že převažují ženy nebo muži, je to 50 na 50. Upřímně řečeno se vždycky snažím to těm lidem rozmluvit. Je to přece nesmysl. Když už někdo ví, že mu partner zahýbá, proč platit za nějaký důkaz? Stejně v tom nikomu nepomůžu. Je to záležitost jen těch dvou. Jestliže je jeden z nich nevěrný, asi ho k tomu nějaký důvod vede. Něco doma neklape. Čili tam by se mělo začít, ne zatahovat do toho třetí osobu.

Žárlivci obvykle argumentují tím, že chtějí mít jasno, jistotu, klid.
Jenomže já jim ten klid nepřinesu. Naopak. Začne to jednou esemeskou a rozpoutá se peklo.

Máte na mysli konkrétní případ?
Ano. Případ, kdy mě pak mrzelo, že jsem do toho šel. Obrátila se na mě paní, která našla v mobilu svého manžela zprávu milostného charakteru. Chtěla, abych vypátral, o koho jde. Tak jsme to zmonitorovali a když jsem té klientce potom předával jméno milenky, málem omdlela. Byla to její vlastní sestra! Samozřejmě něco takového vůbec netušila, čili to byl pro ni strašný šok. Co k tomu říct? Nemám zapotřebí řešit takovéhle situace. Nevím, jestli to té paní k něčemu pomohlo.

Dostáváte zpětnou vazbu? Jak se příběhy těch zákazníků odvíjely dál?
No že by mi nějaká paní zavolala a řekla: „Mockrát vám děkuju za odhalení, že mi starej zahejbá“, tak to se teda nestává. A mě to ani nezajímá. Je to jejich život, nikoli můj. A musím říct ještě jednu důležitou věc: 2 až 3 z pěti zakázek tohoto typu odmítnu.

Které to jsou a které naopak vezmete?
Odmítám zakázky hraničící se zákonem. Například, chce-li někdo někam nainstalovat kameru a tak dále. Beru ty, kde se řeší majetek. To znamená, když se doma ztrácejí peníze, cennosti, manželka má obavy, že manžel kupuje milence byt. Tam dochází k ošizení partnera, k odvádění nebo odklonění majetku, jak kdysi vtipně prohlásil jeden ministr. Čili takové zakázky vidím jako rozumné, smysluplné. Nikoli ty, kdy někdo chce být jen ujištěn, že je podváděn.

Ale právě s tímhle se na vás asi obracejí nejčastěji, nebo ne?
Máte pravdu. Jenže oni se na mě obracejí už ve stadiu, kdy to přesně vědí, chtějí to jen potvrdit. Nebo znát jméno té osoby. Ale informace jsou ošemetná věc. Proto jim někdy dokonce na rovinu říkám: Nechtějte nic vědět! Jestli je jen trochu ve vašich silách to zvládnout, nepátrejte po ničem.

Teď něco k usvědčujícímu materiálu. Předpokládám, že většina klientů po vás chce, abyste nevěrníka načapal v hotelu, v posteli, při sexu.
To by si určitě přáli. Říkají třeba: vyfoťte je, jak se líbají! Ovšem do toho já nejdu a určitě nikdo z České komory detektivních služeb. Za celou dobu své profese jsem takovou fotku nikdy neudělal… Ostatně milenci se skrývají, většinou jsou oba zadaní, tak na ulici nebudou předvádět, jak se mají rádi. To si nechají na soukromí.

Kde je u vás ta pomyslná hranice?
Veřejný prostor. Pátrání se musí vždycky omezovat jen na veřejný prostor, který patří všem. Co se děje za nějakými zdmi, to je pro mě tabu. Jasně že občas někdo přijde s tím, jestli bych mu do mobilu nainstaloval program, co mapuje pohyb a umožňuje čtení všech zpráv. Je-li to jeho telefon, čili jeho osobní majetek, může si s ním dělat, co chce. Takový program stojí zhruba dvacet tisíc. Prostě za to, co si někdo nacpe do bytu, ať je zodpovědný každý sám.

Jak dlouho se pořizuje usvědčující materiál a kolik to stojí? Nejdražší jsou asi technické vymoženosti, že?
Ani ne. Teda technika rozhodně není nejdražší. Nejvíc stojí lidi. Za jednoho člověka účtuju od 400 korun na hodinu, přičemž těch lidí potřebuju na akci pět, šest. A pátrá se týden, dva, tři, čtyři. Tak si to spočítejte. Dost drahý špás na to, aby někdo chtěl jen zjistit, jestli jeho drahoušek hraje squash nebo má milenku. Z toho vyplývá, že si mě objednává horních deset tisíc.

Rozprášíte někdy zbytečné obavy? Čili, že klient žárlit nemusel?
Jo, taky jsem to jednou zažil. Ale to byla výjimka.

Jak vypadá spektrum zadavatelů a „pachatelů“ z hlediska věku?
Věk zadavatelů je u obou pohlaví 40 až 70. No a věk těch, co „zlobí“, je u žen do 40, u mužů až do 70 let.

Kolik procent tvoří tento druh zakázek?
Musím říct, že pátrání po milencích tvoří asi jen 10 procent mých zakázek. Většinou se zabývám hospodářskou kriminalitou, daňovými úniky. Nedávno jsme s Pepou Klímou udělali báječnou fintu na vymahače dluhů, který vydíral občany. Chytil se!

To je skvělé, gratuluji! Co byste ještě dodal?
Asi vás to překvapí, ale když poznám některé klientky blíž, mám chuť jim říct: A víte, že já se tomu vašemu záletnému manželovi vlastně vůbec nedivím?

Prozradíte na úplný závěr, co vás k téhle profesi přivedlo?
Jsem bývalý policajt, pak jsem pracoval na kriminálce, celkem asi 12 let ve službách Policie ČR, což byla jasná cesta, jak v tom pokračovat. Lidi mě oslovovali, ptali se mě, tak jsem si udělal koncesi a podnikám takhle už 13 let.


Autor: Libuše Konopová
Další články
Nahoru