Návod, jak udělat z nákupního vozíku esúvéčko pro bezdomovce či kočárek pro samoživitelky

Nákupní vozíky transformované na kočárky, přičemž využít je lze i jinak, s ním montovali lidé, kteří si mohli vozík následně zdarma odvézt. Případně jej mohli nechat pro lidi bez domova či jiné potřebné.

„Vozík, přizpůsobený terénu v nepřátelském městě, se hodí jak pro matky samoživitelky, lidi bez přístřeší, tak pro lidi bez domova nebo umělce,“ uvedl pro Pražský patriot Pavel Karous.

Vozík z frcu za stovku

Co sochař k transformaci vozíků potřeboval? Samozřejmě prvotně ony nákupní vozíky. „Vozík normálně stojí asi šest tisíc korun, ve frcu – třeba přes internet – ho ale seženete klidně za stovku,“ řekl Karous.

„Dále jsem pracoval s otočnými koly s brzdou na jehlovém ložisku (z městských odpadních kontejnerů), s tvrzeným polystyrenem (ze stavby při zateplování budovy), dekami a nářadím, do hodiny byl vozík transformován,“ dodal. 

Kolečka pro svůj kočárek koupil ve Feroně, jedno vyšlo na 1000 korun. „Mám dvě děti, kočárek pro ně stojí asi 20 tisíc korun, tento mi vyšel mnohem levněji,“ uvedl. Upozorňuje ale na to, že klasické kočárky jsou mnohem bezpečnější a jeho dílo je spíš symbolické, aby upozornilo na problém.

„Může to být takové esúvéčko pro bezdomovce, kteří převážejí věci do sběrných dvorů nebo chodí vracet vratné láhve,“ řekl. Vozíčky jsou podle něj trochu i symbolem lidí bez domova. „Vozíky uvezou až sto kilogramů,“ uzavřel Karous.

V rámci workshopu, kde se lidé mohli transformaci vozíku na kočárek naučit, vařily Kuchařky bez domova vegetariánské dobroty, velkým hitem byla třeba mrkev v rohlíku, ale i zeleninová polévka z recyklované zeleniny. Do vaření se mohli zapojit i lidé, kteří workshop navštívili.

Když někdo přinesl zeleninu, Kuchařky bez domova mu poradily, jakou pomazánku z ní může vyrobit – třeba s kokosem nebo rozinkami, fantazii se meze nekladly. V závěru večera byl promítnut dokument Z popelnice do lednice o plýtvání potravinami.  

Jaký udělat z nákupního vozíku kočárek?

 – Celý vozík nasprejujete černou barvou, necháte ji zaschnout.
 – Metrem či pravítkem změříte vozík, následně podle rozměrů uříznete kus tvrzeného polystyrenu.
 – Ustřihnete kus látky, kterou na polystyren nalepíte rychleschnoucím lepidlem.
 – Můžete udělat dvě takové „podložky“, jednu dát na dno vozíku, druhou jako opěradlo.
 – Můžete nechat kolečka, která u vozíku jsou, nebo k nim svářečkou přivařit jiná (Pavel Karous zakoupil kolečka ve velkoskladu železných materiálů Ferona, jiná použil z městských odpadních kontejnerů).