Na stezce uprostřed chmelnic poznáte, proč se Zdeňku Svěrákovi říkalo přítel Bobulka

Na obě stezky se lze vydat od zámku a jsou díky své délce i profilu krajiny nenáročnou procházkou. Historická stezka měří zhruba 2,5 kilometru, na několika zastaveních seznamuje s historií obce i zámku, s místními významnými osobnostmi a památkami.

Jelikož bylo ve Stekníku ve 20. letech minulého století téměř 80 procent obyvatel německé národnosti, po Mnichovské dohodě byl připojen k nacistickému Německu. Po druhé světové válce byla většina německých obyvatel obce násilně odsunuta a obec osídlili volyňští Češi. Díky zachovalé historické zástavbě z 18. století byla obec v roce 1995 prohlášena vesnickou památkovou zónou.

Se Stekníkem je spjato několik osobností. Například Leopold Hennet, který zde byl na začátku 20. století pár let starostou. Významně se podílel na rozvoji pěstování chmele ve Stekníku. Během života zastával celou řadu významných funkcí. V roce 1921 se stal rakouským ministrem zemědělství a lesnictví a později byl pověřen i vedením ministerstva zahraničí. Později zastupoval Rakousko jako velvyslanec v Maďarsku.

Díky agronomovi a dlouholetému vedoucímu účelového hospodářství Stekník Výzkumného ústavu chmelařského Jaroslavu Duškovi mohou dnes návštěvníci obce obdivovat barokní statky na steknické návsi. Dojem sice trochu kazí možnost parkovat přímo před nimi a také vybetonovaná požární nádrž, ale i tak je na co se dívat.  

Dušek nechal už v 60. letech vypracovat první projekty k záchraně barokních statků na návsi a ze zámecké zahrady zachránil některé plastiky, které osadil na brány místních stavení.

Dramatik, scénárista, herec, autor písňových textů a spisovatel Zdeněk Svěrák působil během svého života i jako učitel na žatecké základní škole a na tamním gymnáziu. Studenti mu říkali přítel Bobulka. Za vznikem tohoto nezvyklého označení stál symbol zdejší oblasti – chmel.

Svěrák totiž jezdil se svými žateckými studenty na chmelové brigády do Stekníku a byl s nimi ubytovaný na zámku. Na brigádách nevědomky oslovoval studenty přátelé. Když jim vyprávěl o chmelu, tak říkal, že na něm rostou takové bobulky. Správně to jsou šišky. A tak označení přítel Bobulka bylo na světě.

Jedním ze zastavení na Historické stezce kolem Stekníku je poutní místo pár stovek metrů do zámku. Jeho minulost je spojena s údajně zázračnými účinky minerálního pramene, který objevil zámecký kaplan.

Účinkům pramene bylo věnováno několik odborných publikací. Ačkoli má pramen dobrou pověst, jeho současný stav je špatný. Kdo by snad čekal, že se osvěží, bude zklamán.

Na pramenem je ruina osmiboké kamenné kapličky bez střechy, pramen je slabý a není zde vybudován odtok. Navíc je okolí neupravené, už od prvního pohledu se dá tušit, že poutní místo nemá potřebnou péči, kterou by si zasloužilo. I v samotném prameni je nepořádek.

Pramen se přitom řadí mezi takzvané hořké vody, které se používají při léčbě nemocí trávicího a zažívacího ústrojí. Mezi rozpuštěné látky patří železo, hořčík, vápník, sodík a další minerály. Dle různých zdrojů má voda lepší zdravotní účinky než lázeňské prameny. K místnímu prameni se váže pověst z období třicetileté války, kdy měl uzdravit švédské vojáky nakažené tyfem.

Komu po procházce Historickou stezkou a návštěvě zámku zbydou ještě nějaké síly, může se vydat na Chmelařskou stezku. Měří necelých pět kilometrů a vede chmelnicemi severněji od obce.

Nejsou zde klasické informační panely, ale na každém stezky se nachází QR kód, jehož naskenováním se zájemci dostanou na popis jednotlivých bodů. Dozví se tak například, proč je zdejší oblast ideální pro pěstování chmele, jak rostlina šplhá, ale třeba i to, jak exponované nebo nevhodně umístěné chmelnice škodí půdě.