Na oslavě padesátin se ukázal problém, který ho dovedl k diagnóze. Měl štěstí, stihl operaci před pandemií

Po letech postupného zhoršování stavu mu ale loni svitla naděje v podobě operace mozku, která umí radikálně zmírnit projevy nemoci. Když na ni letos na jaře šel, ani si neuvědomoval, jaký dárek mu lékaři k narozeninám nadělí. Operace jej vrátila do života a ve svých osmapadesáti začíná znova.

„Když jsem se dozvěděl svou diagnózu, život se zhroutil jako domeček z karet. Nemohl jsem tomu uvěřit, dělali jsme si z podobných věcí vždycky jenom legraci a najednou se týkala mě,“ popisuje pan Michal Hauk.

Lékaři mu nasadili léčbu levodopou, což je lék brzdící projevy nemoci. Musel ukončit své podnikání ve stavebnictví a v invalidním důchodu si najít méně náročnou práci v prodeji pečiva. Nemocí trpěly i rodinné vztahy.

„Nesl jsem to těžce, nemoc mě kromě fyzických projevů ničila i psychicky. Člověk se hroutí do sebe, odchází vám vědomí a vnímání. Běžné věci, které dříve trvaly okamžik, najednou zabírají desítky minut,“ říká pan Hauk, který bydlí v Kamenici poblíž Prahy.

Tělesná ztuhlost, která je pro nemoc typická, mu pak vzala i motorkářskou vášeň. „Bylo by to nebezpečné. Nemohl jsem pořádně chodit, šoural jsem se dvaceticentimetrovými krůčky a hrbil se. Při prodávání pečiva se mi čas od času prostě zasekla ruka, nemohl jsem se ani trefit rohlíkem do sáčku,“ vysvětluje.

Každá činnost jej stála spoustu psychických sil, aby přinutil své tělo k pohybu nebo soustředění. „Je to hrozně zákeřné v tom, že se nemoc projevuje postupně. Pořád si říkáte, že to je tak nějak v pohodě, ale ono není a postupně si to uvědomujete,“ dodává.

V těchto chvílích panu Haukovi nejvíce pomohla společnost Parkinson-Help a její zakladatelka Romana Skála-Rosenbaum. „Dávala mi spoustu informací, a tak nějak mi ukázala, jak se s tím naučit žít. Přesvědčila mě, že život ještě nekončí a abych usiloval o operaci, která by mi mohla výrazně pomoci,“ říká.

Na její radu s léčbou přešel do Centra extrapyramidových onemocnění v Praze v Kateřinské. Po absolvování vyšetření jej lékaři vyhodnotili jako vhodného kandidáta na operaci, při které do mozku pacienta zavedou elektrody a pomocí impulsů pak mírní projevy nemoci.

Michal Hauk měl štěstí, protože jej lékaři stihli operovat ještě před propuknutím pandemie koronaviru. „Přišel jsem domů zhruba po týdnu a najednou jsem byl úplně jiný člověk. I bez léků jsem se mohl normálně hýbat, mluvit, dýchat. Svět se mi otočil vzhůru nohama, já byl najednou o deset let mladší a chtělo se mi radostí tancovat,“ popisuje a nešetří chválou na lidi, kteří mu pomohli.

Zároveň si však uvědomuje, že operace nemoc nevyléčila, ale jen pozastavila. „Máte ale znova nějaké světlo na konci tunelu a můžete znova plánovat svůj život. Chci teď třeba prodat svůj dům a postavit menší. Ale hlavně se znova mohu postavit na vlastní nohy,“ uzavírá.