Na natáčení slavného Amadea dohlížela v Praze Veřejná bezpečnost, na tu zase StB. Zdokumentoval to fotograf
16. dubna 2020 11:18
Dlouholetý fotograf Prahy 1 Petr Našic chodil v roce 1983 na soukromé lekce divadelní fotografie k architektovi Josefu Svobodovi, který dělal v Amadeovi divadelní kulisy.
„Ten mi dohodnul možnost fotit na natáčení. Bylo mi 18 let, měl jsem od táty fotoaparát značky Praktica. Pamatuji si to jako dneska, jak se mi tam nechtělo. Nakonec jsem se vypravil a polotajně jsem tam fotil, samozřejmě s požehnáním pana režiséra Miloše Formana. Nesměl jsem ale udělat žádný záběr z pozice kamery. Na to dohlížel Mike Hausman,“ vzpomíná Našic.
Jeho snímky pak ležely asi deset let v šuplíku až do doby, kdy Našicův kamarád Jan Hřebejk režíroval divadelní verzi Amadea v Divadle Pod Palmovkou, kde fotograf tehdy pracoval jako manažer. Oba se dohodli a udělali z fotografií k divadelní premiéře výstavku z natáčení filmu. Snímky si pak žily vlastním životem, projely kus světa, visí v několika hotelích a na zdech bytů Našicových kamarádů.
Po letech se mu podařilo zrestaurovat jen zlomek snímků. „Záběrů je samozřejmě mnohem víc, ale bohužel jsem to hned nevyvolal a bylo to navíc na nepříliš kvalitních filmech, protože tehdy nebylo jednoduché sehnat film na umělé světlo. Film je prostě po letech rozežraný a rekonstrukce snímků byla docela obtížná. Potom jsem je musel digitalizovat,“ říká Petr Našic.
Soubor snímků z natáčení Amadea autor pořizoval tehdy asi měsíc v pražských exteriérech převážně na Malé Straně, Hradčanech, ale i ve Stavovském divadle. Dodnes lituje, že se štábem nejel do Kroměříže. Pro filmování tehdy připadala v úvahu tři města: Vídeň, Budapešť a Praha. Česká metropole ostatním dvěma konkurovala především v tom, že díky zachovalému historickému centru nebyly nutné žádné velké úpravy scén. A navíc byla mnohonásobně levnější než zmiňovaná Vídeň.
Záměr natočit Amadea v Praze však americkému štábu přinesl i mnoho problémů. Sám Miloš Forman, který z Československa odjel pracovat do Spojených států a už tam zůstal, a byl tak z pohledu komunistického režimu nežádoucím příslušníkem nepřátelského státu, se už od své první návštěvy Prahy musel vyrovnávat s permanentní přítomností Státní bezpečnosti.
Dokládá to i právě jedna Našicova fotografie, prý nejmilejší. „Je to fotografie mladého uniformovaného příslušníka Veřejné bezpečnosti, vizáží Vladimíra Pucholta, který hlídá dívčí kompars oblečený do historických kostýmů. Za tím policajtem stojí totiž další hlídač v nenápadném obleku, ale s nápadně dekorovanou kravatou, který zase střeží toho policajta. Myslím, že ta fotografie má zvláštní atmosféru. Všichni na ní působí poněkud trapně. Jako by nikdo z nich nevěděl, co má vlastně dělat," popisuje Petr Našic svou nejoblíbenější fotografii.
„Na komparsistech je jen vidět, že jsou rádi, že dostanou za natáčecí den pětistovku, což v minulém režimu bylo hodně. Ten mladý policajt se zase jakoby stydí, že tam na ně kouká v uniformě, a navíc za ním stojí jeho šéf,“ dodává fotograf.
Se snímky se seznámil i sám Miloš Forman, a to v létě roku 2002, kdy se v Praze představila o patnáct minut delší verze filmu v takzvaném director's cut – režisérském střihu. Českou premiéru staronového Amadea doprovodila právě výstava Našicových fotografií a pocta režisérovi na půdě Stavovského divadla. Ten ze Spojených států potom autorovi snímků poslal následující dopis: Milý pane Našici, v tom zmatku ve Stavovském divadle jsem nějak prošvihnul příležitost Vám říci, jak velice se mi líbí Vaše fotografie z natáčení Amadea. Činím tak opožděně, ale o to důrazněji. A kdybyste někdy pro někoho dělal třeba i malé kopie, udělejte, prosím, vždy jednu navíc. Udělaly by mi velikou radost. Upřímně Miloš Forman
Po letech se Petru Našicovi ozvalo několik lidí, kteří se na snímcích poznali. Jedním je i klavírní virtuos Miroslav Sekera, který ve filmu tehdy ztvárnil devítiletého Amadea s houslemi pod bradou a za cembalem jako zázračné dítě před samotným papežem.
Autorkou textu je Jarmila Hanková