dnes
Neděle - jasno
22°C
zítra
Pondělí - jasno
23°C
pozítří
Úterý - jasno
25°C
Na dvacetiletém cykasu v Praze se poprvé vytvořila oranžově zbarvená šištice
Šištice cykasu. Foto: Botanická zahrada hl.m. Prahy

Na dvacetiletém cykasu v Praze se poprvé vytvořila oranžově zbarvená šištice

V botanické zahradě v pražské Troji se na dvacetiletém cykasu druhu Encephalartos ferox poprvé vytvořila oranžově zbarvená šištice. Jedná se o velký kurátorský úspěch, cykasy patří do významných sbírek této zahrady.

Africký rod Encephalartos patří mezi pěstiteli cykasů k nejoblíbenějším, protože jsou to většinou mohutné a majestátní rostliny a také je u tohoto rodu největší rozmanitost vzhledu listů i šištic.

Rod Encephalartos zahrnuje 63 druhů a je tedy po rodu cykas (Cycas) druhým nejpočetnějším cykasovým rodem. Podstatná část druhového bohatství se nachází v jižní Africe, odkud jednotlivé druhy zasahují až do Nigérie a jižního Súdánu.

Patří sem cykasy různé velikosti od sotva metrových až po více než desetimetrové. Zástupci rodu rostou v různých typech biotopů od úrovně moře až po horské oblasti, ale obsazují spíše sušší biotopy a žádný druh neroste v trvale mokrém tropickém deštném lese.

Název rodu je odvozen z řečtiny a volně jej lze přeložit jako „chléb v hlavě“. Zní to zvláštně, ale autor Lehmann tím odkazuje na použití dřeně těchto cykasů k získání mouky.

Encephalartos ferox je vysoce atraktivní druh s krásným olistěním, s tuhými ostnitými listy nasivělé barvy. Jeho kmen je nejčastěji pouze přízemní, vzácně může dorůst do výše jeden až dva metry. Listy mají délku až téměř dva metry.

Velmi nápadným rysem tohoto druhu jsou nádherně oranžově zbarvené samičí šištice, asi nejkrásnější ze všech cykasů. A právě takovou šištici mají nyní návštěvníci trojské botanické zahrady možnost obdivovat.

Cykasy jsou dvoudomé rostliny, samčí a samičí šištice mají často různý vzhled, pokud jde o tvar, případně v rodu Encephalartos i o barvu. Dříve obvykle dospívají samčí rostliny, protože samčí šištice vytvoří mnoho pylu a poté odumře, zatímco samičí rostlina musí ještě po vytvoření šištice investovat mnoho energie pro dozrání velkých semen, kterých může být několik desítek až více než sto.

Druh se přirozeně vyskytuje ve velké oblasti od východu jižní Afriky do Mosambiku, nejčastěji na písečných dunách v pobřežních křovinách nedaleko moře.


Autor: Vlastimil Rybka
Další články
Nahoru