Na Cenu Marka Ravenhilla 2014 bylo nominováno deset inscenací

Vítěz bude vyhlášen ve čtvrtek 14. května v Divadle DISK. Předávání se opět osobně zúčastní britský dramatik Mark Ravenhill. Cenou pro vítěze je „kožich Marka Ravenhilla“, který pro letošní ročník zhotovila režisérka a výtvarnice Kamila Polívková.

Součástí slavnostního večera bude hostování brněnského HaDivadla s inscenací Vyhnání Gerty Schnirch (Kateřina Tučková, Marián Amsler), která jakožto dramatizace nemůže být nominována na Cenu Marka Ravenhilla, nicméně je inspirativním počinem v oblasti inscenování současných českých autorů.

Cena Marka Ravenhilla za inscenaci nového textu je ocenění za počin v oblasti inscenování současné dramatiky pro česká divadla. Novým textem se rozumí takový text, který vznikl v období 10-ti let před příslušným udělením ceny. Oceněná inscenace je volena na základě konsensu členů Rady Ceny Marka Ravenhilla, kteří zohledňují symbiózu kvalitního textu a kvalitu jeho inscenování. Rada sleduje i výsledky autorské či kolektivní tvorby, u nichž rozhoduje výsledný text a jeho přenositelnost mimo kontext konkrétní inscenace a poetiky divadla, pro nějž vznikal. Projekt Centrum současné dramatiky, v rámci něhož je cena udílena, založilo pod záštitou Václava Havla v roce 2010 Divadlo LETÍ.

V předchozích ročnících získaly Cenu Marka Ravenhilla inscenace Divadla Petra Bezruče Můj romantický příběh v režii Daniela Špinara, inscenace Komorní scény Aréna S nadějí, i bez ní v režii Ivana Krejčího, inscenace Činoherního studia Ústí nad Labem Hamlet je mrtev. Bez tíže v režii Davida Šiktance a inscenace Pražského komorního divadla Černé panny v režii Dušana D. Pařízka.

Nominované inscenace na Cenu Marka Ravenhilla za rok 2014:

•             Viliam Klimáček: Maso

A studio Rubín, režie: Jan Frič

„Konečně jedna učesaná“, chtělo by se parafrázovat známý pohádkový výrok. Jinak řečeno dobrý nápad, který tandem Klimáček-Frič dotáhl do zdárného konce textově i inscenačně a který výborně zapadl do mozaiky inscenačních miniatur dramaturgie a poetiky současného A studia Rubín. Narozdíl od projektů, které s mediálně i grantově atraktivními politicky nekorektními tématy „tlačí na pilu“, vyznívá téma války generací o přežití v tržně nehostinném světě tak nějak přirozeně, až z toho i přes všechny ty srandičky mrazí. (Martina Černá)

•             Stephen Beresford: Poslední z Haussmanů

Divadlo na Vinohradech, režie: Petr Kracik

Současná dramatika na velkém jevišti, anarchismus a rebelie na prknech přední pražské měšťanské scény, debut v Česku nepříliš známého autora již po roce v regulérní inscenaci – ne, to není oxymoron. V Divadle na Vinohradech ukázali, že velká činohra nemusí být vždy jen klasika, byť je Stephen Beresford nazýván anglickým Čechovem. Pohotově nasazená novinka spojuje brilantní text s brilantními hereckými výkony „jméno nejméno“. Co víc si pro nominaci na cenu za inscenaci současné dramatiky přát, i když – dle blížící se derniéry soudíc a i přes velmi jemně dávkovanou provokaci – symbióza inscenace s příliš početným segmentem vinohradského publika nenastala. (Martina Černá)

•             Roland Schimmelpfennig: Létající dítě

Buranteatr, režie: Mikoláš Tyc

Inscenovat v českých zemích Schimmelpfenniga jistě není nic dramaturgicky objevného, ale přístup k jeho inscenování je velmi různorodý. Inscenace Buranteatru (která byla českou premiérou tohoto Schimmeplfennigova textu z roku 2012) je silná především v tom, že nechá naplno zaznít Schimmelpfennigův text; nikterak ho neilustruje, situace jsou rozehrávány  s citem a přesností. Létající dítě je tedy nominováno zejména za režijně-dramaturgické zpracování, které – podpořeno výbornými hereckými výkony – jasně zprostředkovává a vybarvuje Schimmelpfennigův svět. (Vladimír Čepek)

•             Miloš Orson Štědroň: Velvet Havel

Divadlo Na zábradlí, režie: Jan Frič

Inscenace je pozoruhodná inteligentním humorem, odstupem a schopností ryze současně nahlížet naši nedávnou minulost skrze osobnost bývalého prezidenta. Mimořádnou devízou je také původní hudba a mimořádné herecké výkony. Práce tvůrčího tandemu Frič – Orson Štědroň v této inscenaci dosáhl svého nejvýraznějšího úspěchu, který stojí na energii čiré tvůrčí autorské práce. (Jan Žůrek)

•             Esteve Soler, Martina Schlegelová, Marie Špalová: Proti pokroku, proti lásce, proti demokracii

Divadlo LETÍ, režie: Martina Schlegelová, Marián Amsler, Ivan Buraj, Sláva Daubnerová, Natália Deáková, Daniel Špinar, Janek Růžička, Jana Špalová

Formálně i obsahově komplikovaná dramatická předloha Esteva Solera se svým naddimenzovaným rozsahem a kaleidoskopickým roztříštěním na sled vzájemně spolu nesouvisejících výstupů, scén, obrazů či výjevů radikálně vzpouzí snadnému inscenačnímu uchopení. Divadlu Letí se v multifunkčním kulturním prostoru DOX podařilo takřka dokonale zpracovat tuto emotivní mozaiku o materiálním (ale především citovém) úpadku civilizace, přičemž ji s režijně – dramaturgickou rafinovaností dala rámec interaktivní hry, ve které si divák sám volí svou cestu labyrintem více než dvacítky obrazů Solerovy trilogie. Roztříštěnost se tak sceluje v metaforickém sdělení, že sebevědomá představa současné euroamerické civilizace o absolutní svobodě volby povede ke katastrofě, pokud se v naší mravní a konzumní odpoutanosti budeme vyhýbat zodpovědnosti. Za druhé lidi, za přírodu, za svět jakožto celek. Za použití různých forem klasického činoherního divadla, loutkového divadla, rozhlasu, výtvarné instalace a divadelní performance vznikla inscenace, která svou sytostí a suverénností ve výrazu a myšlence patří k ojedinělým počinům v současném českém divadle. (Vít Pokorný)

•             Karel Steigerwald: Cena facky

Slovácké divadlo Uherské Hradiště, režie: Břetislav Rychlík

Karel Steigerwald v Ceně facky zkoumá residua bolestí totalitní doby v dnešní společnosti – ovšem sdělením, ač by se to mohlo zprvu zdát, není pouhé konstatování, že komunisté byli svině, vztahy jsou komplikovanější a problematika složitější. A ač vychází z konkrétní kauzy Aloise Grebeníčka, přesahuje do podstatně obecnějších témat. Vedle toho nabízí hra (a s ní i podařená Rychlíkova inscenace) výstředně opulentní formu „cimbálmuzikálu“, pohrává si s prvky nejrůznějších stylů včetně lidových her a půvabně střídá vážnost osudové tragédie s ustavičným (sebe)parodizováním a trivializováním. Hradišťské divadlo navíc dodává herecky i pěvecky disponovaný soubor a mrazivou autenticitu města, o které v celém příběhu také běží. (Michal Zahálka)

•             Milan Šotek: Fraška á la krab (Krabaret)

Slovácké divadlo Uherské Hradiště ve spolupráci s Divadlem LETÍ, režie: Martina Schlegelová

Milan Šotek je nesporným dědicem české kabaretní tradice a s formami skeče, kupletu, kabaretní jednoaktovky či cimrmanovské pseudovědecké přednášky si pohrává s evidentní brilancí. V hříčce napsané přímo pro Slovácké divadlo se dokázal vyhnout i některým rizikům svého talentu: přílišné poplatnosti svým vzorům (ať se jmenují Bass, Suchý či Svěrák) či nadměrnému povolení své zálibě ve slovních hříčkách. Naopak okouzluje přetržitou, montypythonovsky bizarní dramatickou stavbou, v níž se k údivu všech nakonec všechny motivy úhledně protnou a poskládají. Inscenace Martiny Schlegelové tyto kvality umocňuje jak přesnou výstavbou jednotlivých gagů a dialogických point, tak neokázalým espritem celého kabaretního rámce. (Jan Šotkovský)

•             David Drábek: Velká mořská víla

Klicperovo divadlo Hradec Králové, režie: David Drábek

V pokračování úspěšných Jedlíků čokolády se David Drábek při vším svém neopominutelném smyslu pro humor zaměřuje na temnější tóny a na někdejší romantickou komedii navazuje podstatně vážnější hrou o tom, co přijde po happy endu. V postupné únavě manželského vztahu i v existenčních nejistotách hrdinů hra reflektuje neurózy současného žití, jistého nadhledu se jí dostává skrze fantaskní pointu. Přinejmenším od Akvabel nenapsal Drábek tak silný, soudržný text – a zároveň na jeho podkladě vystavěl i svou nejlepší klicperovskou inscenaci, podpořenou řadou výborných hereckých výkonů. (Michal Zahálka)

•             Roland Schimmelpfennig: Říše zvířat

Studio Hrdinů, režie: Kamila Polívková

Inscenace Říše zvířat je tak trochu zhmotněním ošklivých hereckých snů. Nesnaží se vytvořit ucelený, plynule běžící tvar, místo toho nabízí dílem směšné, dílem poetické a taky docela depresivní průhledy do útrob jedné rutinní komerční produkce; zákulisní herecké žvanění – banální, pokrytecké, upřímné i naivně mazané. Chvílemi je to přímočaře zábavné, chvílemi se to trochu vleče, ona základní poloha, nervózní nejistota herecké profese, je ale v každém případě zachycena dosti věrohodně. (Vladimír Mikulka)

•             Roman Sikora: Lysistrata/Aiás

Národní divadlo Brno, režie: Martin Čičvák

Sikorova razantní adaptace dvojice antických her, přesahující meze běžné úpravy a představující osobité autorské zpracování klasické zápletky, ukazuje dnešní možnou podobu aristofanovské komedie – s respektem ke vší její nekorektnosti, přímočarosti, kabaretní „poetice čísel“, komediální zkratkovitosti i fantaskní nadsázce. Zároveň i díky úvodnímu motivu vypůjčenému ze Sofoklova Aianta je Sikorova Lysistrata oproti té Aristofanově hořčí, krvavější a skeptičtější o všechnu válečnou zkušenost moderního člověka. Riskantní textový tvar, který se v lecčems vymyká naší představě o „dobře napsané hře“ dostal v divadelně syté a zdravě dryáčnické Čičvákově inscenaci přesvědčivou, drze apelativní podobu se silným feministickým akcentem. (Jan Šotkovský)

Rezervace vstupenek na slavnostní ceremoniál a představení Vyhnání Gerty Schnirch na pokladně Divadla DISK. Cena vstupenek 300,– / 200,– Kč (studenti, ZTP/P).

Více informací: Karolína Macáková, produkce@divadlo-leti.cz, 777 583 355, www.divadlo-leti.cz