Mostné se v Praze vybíralo od nepaměti, vydrželo až do časů první republiky
21. ledna 2025 08:25
Přidejte si nás na domovskou Poplatek, jehož výše se lišila – podobně jako dnes u placení mýtného na dálnicích – pro chodce, povozy či jezdce na koních, se vybíral už ve 12. století a nejstarší pražský most měli zpočátku ve správě johanité. Později jej přebral řád Křižovníků s červenou hvězdou, kterému zůstalo právo vybírat mýtné i na Karlově mostě, na oplátku jej ale museli řeholníci udržovat.
V listopadu 1815 sice císař vybírání mostného zrušil, ovšem jen pro Karlův most. Když tak o 25 let později, v listopadu 1841, otevřeli v Praze nový most císaře Františka I., zvaný Řetězový (nyní na jeho místě stojí most Legií), začalo se za cestu přes Vltavu zase platit.
Za přechod pražských mostů se před zavedením korunové měny (původní zlatý Rakousko-Uhersko nahradilo korunou v roce 1892) dával jeden krejcar, šlo ale pořídit i předplatné, kdy člověk za deset krejcarů dostal 11 kovových známek určených k hrazení mostného.
Za kolo či dvoukolový trakař se platily dva krejcary, dětský kočárek a čtyřkolový trakař stál čtyři krejcary a kůň šest krejcarů. Mýtné ale neplatili všichni – vojáci a policisté v uniformě mohli přejít zdarma. Výběrčím mostného Pražané říkali všelijak, třeba datlové, protože kklofali" z misky drobné mince.
Zrušení mostného většina Pražanů uvítala, vyskytly se ale i výjimky. Pro někoho totiž bylo placení mostného věcí cti, podle Egona Erwina Kische například pražští snobové odmítali chodit přes Karlův most, protože byl zadarmo, a raději volili placené varianty.
Kisch také tvrdil, že na nutnost platit mostné nezapomínali ani tehdejší kapsáři, kteří v kapsách svých obětí nechávali právě jeden krejcar, aby se mohli dostat domů. Podle všeho to je ale jen legenda. Ještě v roce 1920 bylo mostné na nějakou dobu zvýšeno, aby se nakonec o pět let později staly všechny pražské mosty volně průchozí či průjezdné.
Na konci éry mostného se platilo na šesti přemostění Vltavy: na nynějším mostu Legií (který na přelomu 19. a 20. století vyrostl místo Řetězového mostu), Mánesově mostě (původně most arcivévody Františka Ferdinanda d'Este, otevřen 1914), Palackého mostě (1878), Čechově mostě (1908) a Hlávkově mostě (1912).
Mostné vybírali zřízenci, kteří většinou sídlili v malém domku poblíž mostu. Památky na jejich činnost se zachovaly dodnes, příkladem je třeba přízemní hrázděný domek, který dosud stojí v blízkosti Mánesova mostu.
Mostné ve své době platili nejen chodci nebo formani, ale také lidé, kteří přes Vltavu jeli v tramvaji, a to už od časů koňské pouliční dráhy. Ta jezdila nejen přes bezplatný Karlův most (v letech 1883 až 1905), ale od roku 1883 i přes Palackého most.
Poplatek byl už obsažen v ceně jízdenky, jeho úhrada ale provoz poněkud zdržovala. Když koňka dorazila k mostu, průvodčí vystoupil a musel jít do budky zaplatit mostné za cestující.
Po vzniku Elektrických podniků královského hlavního města Prahy v roce 1897, které postupně převzaly provoz pražské pouliční dráhy, se ale začal platil za průjezd tramvají přes mosty paušální poplatek.
Úhrada za využití mostu přitom nebyl jediný poplatek, který Pražany na přelomu 19. a 20. století sužoval. Na každodenní život mělo velký vliv vybírání i potravní daně na čáře, zvané také akcíz. Ta byla zavedena v několika největších městech habsburské monarchie v červnu 1829, v zemích Koruny české se kromě Prahy týkala i Brna.
Daň se vybírala na hranicích města a týkala se kromě potravin i části zboží denní potřeby. Nepopulárním výběrčím se platilo za pivo, víno, živá zvířata, ryby, mouku, pečivo, uzeniny, ovoce, zeleninu, sýry, mléko nebo vejce. A třeba i za vosk včetně svíček, seno, slámu, dřevo a uhlí.
V Praze akcíz přežil ještě dlouho poté, co zmizelo „v propadlišti dějin mostné". Původně ho vybírali státní úředníci, od ledna 1878 ho rakouská státní pokladna pronajala městu, nejprve za pevný odvod do rozpočtu, později se dělení výnosu z potravní daně změnilo tak, že kromě režijních nákladů měla Praha nárok na dalších deset procent z vybrané sumy.
Vybírání této dávky, svého druhu předchůdce spotřební daně, přežilo i rozpad monarchie a akcíz se platil po celou první republiku. V Praze i Brně byla daň na čáře zrušena až za protektorátu, od června 1942. V té době ale zásobování dříve daněným zbožím vládl tvrdý přídělový režim.
