Migrénový maraton začal u Kateřiny (34) po narození druhé dcery

Jenže bolesti neustupovaly, naopak v pubertě zesílily. Střední škola znamenala nové podněty, stres a soustředění. Kateřina studovala oděvní obor a trávila hodiny u šicího stroje. Ataky migrény přicházely několikrát měsíčně. „Připisovala jsem to hluku, práci a napětí. Nosila jsem v kabelce stále tabletky od bolesti – byly mými každodenními parťáky,“ popisuje Kateřina. 

Zásadní zlom ale přišel po narození druhé dcery. Bolesti hlavy začaly ještě více sílit a objevovat se čím dál častěji. Někdy i každý týden. Přesto Kateřina fungovala dál. Až do prosince 2023, kdy prodělala covid. S ním přišla i desetidenní, nepřerušovaná ataka migrény. 

„Ta poslední noc byla nejhorší. Bolest byla tak silná, že jsem nedokázala otevřít oči. Partner mě musel odvézt na pohotovost,“ popisuje Kateřina. Měla strach, že ji pošlou domů s tím, že to nic není. Narazila ale naštěstí na lékařku, která si její potíže vyslechla a reagovala okamžitě. 

„Dostala jsem dvě injekce a během hodiny se mi výrazně ulevilo. Řekli mi, že silná ataka migrény při covidu není neobvyklá,“ přibližuje Kateřina. Jenže tím to neskončilo. Naopak. 

„Od té chvíle už nic nebylo jako dřív. Bolest hlavy se stala mým každodenním společníkem. Někdy to byla jen tenze, jindy typická ataka. Už to nebyly dva dny v měsíci – ale deset dvanáct, někdy i každý druhý den,“ vzpomíná Kateřina.

Migréna ovlivnila celý její rodinný život. Kateřina se nemohla spolehnout, že zvládne běžné činnosti jako dojít do obchodu, s dětmi na hřiště nebo vyzvednout ze školky. 

„Když mě migréna přepadla, byla jsem mimo provoz. Nemohla jsem nic plánovat. A s malými dětmi to bylo těžké,“ vzpomíná Kateřina. Migréna ale nezasáhla jen ji. Její dcera (9) začala mít podobné potíže už kolem pátého roku. Tehdy se v noci probouzela zmatená, zvracela a nevěděla, kde je. Kateřina začala mít podezření, že nejde jen o běžné dětské nevolnosti. Hledala informace na internetu – a objevila stránku pacientské organizace Migréna-help. 

„Byla to asi první stránka na webu, kde byly přehledně a srozumitelně sepsány informace o dětské migréně a jejích spouštěčích. Bylo to nesmírně užitečné,“ říká Kateřina, která se na webových stránkách organizace také dočetla, že Migréna-help nejenom šíří osvětu, ale poskytuje i poradenství a zprostředkovává psychoterapii. Když zjistila, že Migréna-help má i skupinu na Facebooku, okamžitě se přidala. „Skupina mi dodala hlavně odvahu. Díky ní jsem se odhodlala jít k lékaři,“ dodává Kateřina. 

Rozhodla se proto navštívit praktickou lékařku, která ji odeslala na neurologii. Čekací lhůty byly dlouhé, ale nakonec měla štěstí. Neurolog byl empatický a začal s testováním léčby, která zároveň slouží k potvrzení diagnózy migrény. „Léky zabraly, ale způsobovaly mi tak silné vedlejší účinky (tíhu na hrudi, zvracení), že jsem je musela přestat brát,“ vzpomíná Kateřina.

Následovala profylaxe, tedy denní léčba, která má atakám předcházet. Nejprve betablokátory. Bez efektu. Poté antiepileptika. „Tam už jsem byla doslova mimo. Ospalá, dezorientovaná, neschopna řídit, starat se o děti. A na bolest hlavy neměla léčba žádný vliv. Cítila jsem se jako simulant. Ztrácela jsem naději, že se najde něco, co zabere,“ popisuje Kateřina. 

Na další kontrole neurolog doporučil Kateřině vyšetření ve specializovaném centru pro léčbu bolestí hlavy a zároveň navrhl vyzkoušet jeden z novějších typů léčby, kdy léky blokují protein podílející se na spuštění záchvatu a některé z nich se používají k akutní léčbě, jiné preventivně. Přístup k nim však zatím není vždy snadný a hrazení zdravotní pojišťovnou bývá omezené. 

Kateřina léčbu vyzkoušela a poprvé po dlouhé době zažila úlevu bez výrazných vedlejších účinků. Nyní čeká na přijetí do specializovaného centra a doufá, že bude moci v terapii pokračovat.

„Migréna není jen silná bolest hlavy. Je to nemoc, která vám bere čas, energii, radost. Bere vám mateřství, práci, plány. A především – bere vám sebevědomí, když opakovaně slyšíte, že ‚to má každý‘ nebo že ‚si to vsugerováváš‘,“ uzavírá Kateřina.