Michal Viewegh si ke kulatinám nadělil vlastní životopis Děravé paměti
27. března 2022 14:11
Přidejte si nás na domovskou 
Michal Viewegh slaví šedesáté narozeniny a první dárek si rozhodl nadělit sám – vlastní životopis, psaný s nadhledem i ručením omezením.
Ukázky z knihy:
Toho dne na zahradě mého sázavského domu stále ještě leží sníh, který napadl už v pátek. Vytvořím na ploše velké obrazovky svého počítače nový textový soubor a názvu jej Děravé paměti (na ten název jsem přišel asi před měsícem a jsem na něj patřičně hrdý). Své oblíbené písmo Times New Roman tradičně nastavím na velikost 14 a položím prsty na klávesnici. Hodlám samozřejmě začít scénou svého narození, neboť na rozdíl od matky, která mne mimochodem už několik let přesvědčuje, že bych místo svých zamýšlených, předpokládaně narcistních a nijak zvlášť zajímavých pamětí měl raději podrobně sepsat pozoruhodnou historii jejích předků, i nadále věřím, že memoáry jakéhokoliv autora mají začínat jeho příchodem na svět, a nikoliv například svatbou autorovy praprababičky z matčiny strany…
Zcela bezpečně vím přinejmenším to, že z paneláku se naše rodina v polovině sedmdesátých let přestěhovala do velkého domu v Budínské ulici – do oné krásné, prvorepublikové, leč bohužel opět téměř nevytopitelné podnikové vily, z níž jsem pak denně dojížděl na benešovské gymnázium. A také dvakrát až třikrát týdně chodil prakticky přes celou Sázavu na atletický stadion. Běhám kratší tratě a skáču do dálky, ovšem žádných zaznamenáníhodných atletických vítězství ani jedenkrát nedosáhnu.
Samozřejmě toužím vítězit, sbírat medaile, být chválený – třeba jako můj oddílový kolega a později krátce i národní reprezentant Karel Kopeček –, ale poznávám spíše pachuť neúspěchu (v této souvislosti mne nyní napadá, jestli jsem náhodou nezačal psát knihy především proto, abych se skrze literaturu jaksi napodruhé pokusil dostat na bednu…). Pan Kavalier, oddílový trenér, se mnou skrytě soucítí a pokouší se mi pomoct: začne mne na závodech Poháru rozhlasu na okresních a krajských atletických přeborech stavět na málo obsazované tříkilometrové závody v chůzi… Jeho strategie se sice ukáže jako celkem úspěšná, neboť vzhledem k malému počtu přihlášených závodníků se v kategorii starších žáků na stupně vítězů konečně dvakrát dostanu (ani jednou ovšem nezvítězím), ale protože každý se při rychlé chůzi zcela nevyhnutelně vlní v bocích – což u chodců v pubertě vypadá ještě komičtěji než u dospělých atletů –, opakovaně čelím i hlasitému posměchu přihlížejících diváků.
„No hezky tou prdelkou kroutíš, ty brejlatej buzíku!“
Michal Viewegh: Děravé paměti – ŠEDESÁT báječných let pod psa, vychází v nakladatelství Ikar, 232 stran.
Vyjde také jako audiokniha pod nakladatelskou značkou Témbr
Čtou: Saša Rašilov, Martina Hudečková
Režie: Jan Drbohlav
Datum vydání: 31. 3. 2022
