Mezi skvosty Prahy patří více než dvě stovky slunečních hodin. Kde se jimi můžete kochat?

Sluneční hodiny určují čas v závislosti na zdánlivém pohybu Slunce, kterým jsou ozařovány, vrhají stín. Čas lze určit podle aktuální pozice stínu. Tuto metodu používali již staří Egypťané ve 3. tisíciletí před naším letopočtem. V čase a místě se sluneční hodiny vyvíjely. Na začátku byl prvotním ukazatelem nejspíš dřevěný kolík zaražený kolmo do země. Jak šel čas, nahradil jej opracovaný kámen.

V České republice je v současné době více než 3700 slunečních hodin. Jsou různě staré a odlišují se od sebe. Ty nejstarší jsou na chrámu sv. Bartoloměje v Kolíně. Pocházejí z přelomu 14. a 15. století a dochovalo se z nich torzo – stojí na vystouplém kameni, který je otesán k jihu, odkud jde nejvíce sluníčka.

V katalogu slunečních hodin je uváděno celkem 214 záznamů pro dosud existující sluneční hodiny v Praze, některé z nich ale již zanikly – kupříkladu ty v trojské botanické zahradě nebo dvoje na věži Staroměstské radnice vedle orloje. V katalogu jsou uvedeny i včetně dobové rytiny, kde je patrné umístění hodin na orloji. Přesné číslo existujících hodin lze jen těžko určit – v čase se mění.

Místní poledník býval na Mariánském sloupu na Staroměstském náměstí, který byl vztyčen v roce 1648 a stržen krátce po vyhlášení samostatné Československé republiky v roce1918. Byly to vlastně polední hodiny. Mariánský sloup vrhal svůj stín přesně v poledne ve směru poledníku. Nyní se o případné instalaci Mariánského sloupu vedou spory, a není ani jisté, zda by opět sloužil i jako polední hodiny.

Sluneční hodiny v Klementinu či u Jezulátka

Klementinum, Révové nádvoří

V některých pražských objektech se dodnes nachází vícero slunečních hodin. Třeba v pražském Klementinu jich je kolem patnácti. Dvoje nejstarší jsou od roku 1658 na Studentském nádvoří, další na Révovém nádvoří, v Astronomické věži, na Hospodářském dvoře.

Sluneční hodiny se nacházejí třeba v sousedství Pražského Jezulátka, v bývalém klášteře Karmelitánů jsou čtvery. Sluneční hodiny jsou i v klášteře Premonstrátů na Strahově, troje jsou u kláštera Kapucínů na Loretánském náměstí. Troje hodiny jsou přístupné v Břevnovském klášteře, další jsou nepřístupné.

Malované hodiny jsou také ve Vojanových sadech, další sluneční hodiny jsou na rohu Malostranského náměstí a Tomášské ulice nebo na budově Matematicko fyzikální fakulty Univerzity Karlovy, nacházející se taktéž na Malostranském náměstí.

Na Klárově, v Karlíně, ve Stromovce…

Sochařské hodiny v Kinského zahradě

Sluneční hodiny jsou také na Klárově, na libeňském zámku Rokoska, v holešovické Kostelní ulici, v Ledeburské zahradě, Na bojišti, v parku na Karlově, na karlínském zámečku Sluncová či v tamní Křižíkově ulici. Dále v Apolinářské ulici, u petřínské hvězdárny, ve Stromovce nebo v dejvické Lomené ulici.

Za skvost jsou považovány sochařské sluneční hodiny v Kinského zahradě nebo na hřbitově na Malvazinkách. V obou případech jsou na všech svislých stěnách čtyřbokého hranolu umístěném na sloupu. Jedná se o skloubení soch svatých se slunečními hodinami. Řada kolemjdoucích možná ani netuší, že na sloupu jsou kromě postav svatých také sluneční hodiny. Hodiny ve tvaru koule z roku 1698 jsou na rohu terasy bývalého Místodržitelského letohrádku, nad parkem Stromovka.

Nejhodnotnější hodiny na Cibulce

Hodiny v bývalém dvoře Cibulka

Za gnómonicky nejhodnotnější (gnómonika = nauka o slunečních hodinách, pozn. red.) malované hodiny jsou hodiny v bývalém dvoře Cibulka v Košířích. Bohužel objekt řadu let chátral, byl nepřístupný a možná, že hodiny již zanikly nebo jim zánik hrozí.

Podle Stanislava Srnského, který sluneční hodiny mapoval ve Věstníku Klubu za starou Prahu, je jejich předností levnost a jednoduchost, i když zavedení letního a zimního času jejich použití mírně zkomplikovalo. Tvůrci slunečních hodin pojali často svou práci jako umělecké dílo, platí to i pro mnohé hodiny v Praze. Sluneční hodiny jsou buď nástěnné (asi 90 procent), nebo umístěné v zemi v podobě pomníků či skulptur.

Nejčastěji byly na církevních objektech

Hodiny na komínu Schwarzenberského paláce na Hradčanském náměstí

Sluneční hodiny fungují po staletí. Ať již se jedná o hodiny, které byly dlouhodobě vystaveny povětrnostním vlivům, nebo byly nalezeny pod omítkou a následně byly restaurovány – například v bývalé jezuitské koleji při chrámu sv. Mikuláše, dnes budově Matematicko fyzikální fakulty UK na Malostranském náměstí.

Historicky nejčastěji byly sluneční hodiny na církevních objektech, řada z nich se dochovala dodnes, jen některé tyto budovy již církevním účelům neslouží. Církevním objektem byla třeba již zmíněná Matematicko fyzikální fakulta. Objekt kdysi býval jezuitskou kolejí při chrámu sv. Mikuláše.