Máte problém s cukrem, jste cukroholik? Známý lékař popisuje tři fáze závislosti na „bílém jedu“

Podle doktora Jonáše (který o tom napsal knihu Zdraví v ohrožení aneb Hořká pravda o sladkém cukru) existují tři fáze závislosti na tomto „bílém jedu“.

Úvodní fáze

Závislost se rodí plíživě. Nejdřív je to takový běžný zvyk v českých rodinách, dát si k televizi něco malého sladkého. Anebo po nedělním obědě ještě přisunout na stůl pár zákusků. Stává se z toho takový malý rodinný rituál. Pořád se ještě nic neděje.

Jakmile ale zjistíme, že někdo zapomněl koupit na neděli sladkosti a jsme z toho rozmrzelí, nebo dokonce naštvaní, už je třeba zvednout varovný prst. Je třeba tedy sledovat, zda se z pojídání dortíků nestává pravidelná záležitost a zda nás jejich absence nerozhodí. Pak bychom mohli přejít do druhého levelu, kterým je akutní fáze.

Akutní fáze

V této fázi ztrácíme sebekontrolu. I to mnozí z nás znají. Koupíme si velkou čokoládu a místo čtverečku, jak jsme původně zamýšleli, ji spořádáme celou. Ztrátu sebekontroly provázejí pocity selhání, výčitky svědomí, které naše podvědomí vytěsňuje a zahání je většinou…zase něčím sladkým.Uvědomujeme si vztek na sebe, který se znovu objeví, když si po čase stoupneme na váhu.

V akutní fázi si můžeme na chvíli odříkat vše sladké, ale pak nastane den, kdy sníme dvakrát tolik, než bychom snědli normálně. Docela výstižně se tomu říká v dietologii jo-jo efekt. Z tohoto období můžeme přejít do stavu, kterému se říká

Chronická fáze

Tady už se prostě bez sladkého lidé neobejdou. Navíc množství konzumovaného cukru nenápadně stoupá. Závislí lidé si obvykle schovávají sladkosti do různých skrýší. Vymlouvají se na to, že potřebují „léčit nervy“ nebo že to takhle dělala i jejich maminka.

Hladina cukru se tak denně pravidelně doplňuje, což se nakonec zvrhává v nekontrolovatelnou konzumaci. Závislí už prostě bez sladkého nemohou žít a dostávají se do známého kolotoče, kdy pocity studu a selhání se střídají čím dál víc se záchvaty žravosti.

Podobně jako alkoholici pijí, aniž jim to pití vlastně chutná, nakonec „cukroholici“ dopadnou podobně, sladké už nejedí pro chuť, ale protože nemohou bez něj být. Bludný kruh se uzavírá.