Marmeláda, džus, pálenka. Kešú ve své domovině není jen oříšek, jak ho známe u nás

Roste na stromě Anacardium occidentale (česky ledvinovník západní), jehož domovinou je severovýchod Brazílie. Vypadá trochu jako jabloň s barevnými plody. Pěstují ho ale i jinde, rozšířili ho totiž portugalští mořeplavci.

Strom je pěstován především v Indii (je tam zpracováváno 60 procentveškerých kešú), v Indonésii, Mozambiku, Nigérii, Tanzanii a africké Guineji. Dužina kešú jablka má velmi specifickou chuť: buď ji milujete, nebo nesnášíte, nic mezitím příliš neexistuje. Každopádně ji bezpečně poznáte v nápojích i marmeládě.

Kešú jablko má mnoho vitamínů

A jaká je to chuť? Když se napijete kešú šťávy zředěné s vodou, na jazyku ucítíte cosi jako zápach, takový ocásek za každým lokem. Zvyknout si můžete poměrně rychle, dokonce vám to může začít vonět. Totéž se děje při každém skousnutí plodu, dužina se na jazyku rozplývá třeba jako český špendlík, jen chuť je jiná. Právě pro měkkost dužiny nejsou jablka kešú nikam vyvážena, shnila by, je třeba sníst je co nejrychleji.

Kešú jablko bývá žluté, oranžové či červené. Dužina taktéž. Třeba v Nigérii se používá i na vaření. Plod obsahuje plno vitamínů: B1, B2, B3, železo a vápník. Céčka má mnohem více než pomeranč. V Nigérii je kešú jablko prý používáno i jako životabudič při sexu. Je také dobrou prevencí proti infarktu. Prý je to i skvělé antidepresivum.

Ke každému plodu jen jediný oříšek

Do Česka se z kešú dostávají už jen oříšky, s chutí si je dáváme pražené nebo solené. Jsou zde oblíbené a hojně kupované, nepatří ale k nejlevnějším, vždyť také putují lán světa. Málokterý strávník tuší, jak těžké je jejich zpracování – ke každému plodu je připojen jen jeden jediný oříšek.

Kešú se musí nejdřív sklidit ze stromů a asi 4 až 5 dní nechat sušit na sluníčku. Pak se praží nebo vaří v páře, aby nebylo rozbíjení slupky tak náročné. Po odslupkování se kešú třídí, vakuují a exportují. Slupka je extrémně tvrdá a tlustá a ještě ke všemu obsahuje kardol, což je olejnatá a vysoce dráždivá látka vytvářející na kůži puchýře a spáleniny. Čerstvé kešú oříšky jsou proto jedovaté, v malém množství se ale látka může používat na bradavice.

Ochranné pomůcky si pracovnice (kešú často zpracovávají ženy) mnohdy musí koupit samy, za 12hodinovou šichtu však mívají v přepočtu asi jen 45 korun. Ve zpracovatelnách je kvůli pražení ořechů horko a do vzduchu se uvolňují oxid uhelnatý a oxid uhličitý. Pracovnice a pracovníky tak často bolí hlava, je jim špatně od žaludku a špatně se jim dýchá. Ze skrčené polohy pak mají problémy se zády a s klouby, kvůli kardolu rozleptané ruce.