Mark Sullivan: Poslední zelené údolí
13. dubna 2022 11:20
Přidejte si nás na domovskou Martelovi jsou jednou z mnoha rodin německého původu, jejichž předkové farmařili na Ukrajině více než sto let. Ale poté, co už před válkou žili za Stalinova děsivého režimu, se Emil a Adeline rozhodnou, že musí utéct ze své země s vlky, kterými pohrdají, aby unikli Sovětům a vydali se hledat svobodu.
Příběh Martelových, chycených mezi dvěma válčícími silami a překonávajících hrůzné zkoušky, aby naplnili svou naději na emigraci na Západ, je brutálním, složitým a nakonec triumfálním příběhem, který osvětluje neobyčejnou sílu lásky, víry a neuvěřitelné vůle jedné rodiny přežít a dočkat se naplnění svých snů.
Ukázka z knihy:
„Kam jedeme, tati?“ zeptal se Walt ustaraně.
„Na západ,“ odpověděl Emil. „Tak daleko, jak jen to půjde. Možná i přes oceán, kdo ví.“
„Přes oceán?“ Adelina byla tou představou překvapená a trochu i vyděšená.
„Proč ne?“ opáčil její manžel a pohlédl na ni.
Řekla první věc, která ji napadla. „Neumíme plavat.“
„Naučíme se to.“
„Ale proč jedeme na západ?“ chtěl vědět Will.
„Protože tam bude život lepší, “ řekl Emil.
V chaotické karavaně přesouvajících se vozů, povozů, tanků a nákláďáků kdesi za nimi zafrkal a pak zařehtal kůň. Lidé začali ječet a křičet. Walt se vyděšeně ohlédl.
„Do něčího vozu narazil náklaďák wehrmachtu, jen pár metrů před babiččiným vozem,“ hlásil. „A taky do koně. Celý povoz se převrátil, kůň si zlomil nohu a nemůže vstát.“
Emil popohnal Ódina a Thóra, kteří spěšně zacelili mezeru za vozem před nimi.
Will stále vypadal rozrušeně. Vylezl matce na klín, přitulil se k ní a poprosil: „Řekni mi, jak bude vypadat, mami.“
„Co?“ zeptala se Adeline, objala ho a kolébala.
„Západ. Jak bude vypadat?“
Adelina pohladila syna po tváři, zadívala se mu do očí, usmála se a spustila: „Pojedeme do krásného zeleného údolí obklopeného lesy a horami. Se sněhem na vrcholcích. Dole se bude klikatit řeka a kolem ní budou pole s obilím na chléb a zahrady se zeleninou, která nás bude živit. Tatínek nám postaví dům, kde budeme žít všichni spolu na věky věků a nikdy se nerozdělíme.“
Zdálo se, že to Willa uklidnilo. Chlapec se uvolnil.
„Myslím, že tam budou i jiní kluci, se kterými si budeme hrát,“ soudil.
Adeline se usmála jeho výrazu, tak nevinnému a plnému naděje, až se jí z toho rozbušilo srdce. Polechtala jej a řekla: „Myslím, že tam bude spousta chlapců, s nimiž si budete hrát, a taky spousta práce. Ale budeme šťastní a ty i tvůj bratr tam můžete dospět a následovat touhy svého srdce.“
„Co to znamená?“
„Že budeš tím, kým chceš být, a ne tím, kým ti někdo řekne, že máš být,“ vmísil se Emil.
„Budu jako ty, tati,“ řekl Will a zavřel oči.
Mark Sullivan (*1958) je americký spisovatel známý především svými thrillery. Narodil se na bostonském předměstí. Po studiích se připojil k Mírovým sborům a procestoval západní Afriku, kde nějaký čas žil se saharskými nomády. Po návratu do Spojených států pracoval pro Reuters a posléze jako investigativní novinář pro San Diego Tribune.
První román publikoval v roce 1994 (The Fall Line) a zužitkoval v něm zkušenosti z ročního pobytu s partou lyžařů v Utahu a Wyomingu, o rok později vyšel román Hard News, kde reflektuje svou zkušenost coby novinář. O rok později obdržel WH Smith Award pro nadějného nováčka žánru. V roce 2012 vydal román Private Games napsaný společně s bestsellerovým autorem Jamesem Pattersonem.
Čeští čtenáři znají jeho oceňovaný román Pod krvavými nebesy (č. 2018) založený na osobních vzpomínkách zapomenutého italského hrdiny. V současné době se připravuje filmová verze s Tomem Hollandem v hlavní roli.
Poslední zelené údolí je dalším důkazem, že je Sullivan jedním z nejvýraznějších autorů románů z druhé světové války.
