Mark Aldridge: MARPLOVÁ – EXPERTKA NA ŠPATNOST
19. ledna 2026 10:03
Přidejte si nás na domovskou 
Lidskou povahu zná jako nikdo jiný a dokáže bystře a nekompromisně odhalit její temnou stránku – i díky tomu se slečna Marplová stala jednou z nejoblíbenějších vyšetřovatelek zločinů v klasické krimi.
Tato kniha mapuje, kde všude a s jakým úspěchem se objevila – jak v díle své tvůrkyně, Agathy Christie, tak i v adaptované podobě na jevišti, na filmovém plátně či na televizních obrazovkách. S pomocí dobového materiálu včetně reprodukcí plakátů či snímků z natáčení zachycuje Mark Aldridge poutavým způsobem osudy této postavy od jejího zrodu před téměř sto lety až po nedávnou sbírku Dvanáct nových případů z pera současných autorek detektivek.
Ukázka z knihy:
Je běžně rozšířeným omylem, že se slečna Marplová poprvé objevila v románu Vražda na faře v roce 1930. Ve skutečnosti debutovala již o tři roky dříve, v roce 1927 v povídce Úterní klub.1 Tento omyl lze snadno pochopit, neboť rané případy slečny Marplové vyšly v knižním souboru až v roce 1932, kdy byla vydána kniha Třináct záhad. Uvědomit si tyto skutečnosti je však důležité ze dvou důvodů. Zaprvé proto, že čtení těchto krátkých záhad jako prvních nabízí dobrou představu o charakteristice postavy v době vzniku a poskytuje i volný dějový oblouk pro vývoj slečny Marplové coby detektiva. Zadruhé, zvláštní význam tohoto období v Agatině životě znamená, že širší kontext jejího díla nelze zcela oddělit od obsahu jejích děl. Autorčino zmizení v prosinci 1926 vzbuzovalo neutuchající zájem a autory beletrie i literatury faktu inspirovalo ke spekulacím, co se stalo. Tyto četné teorie, které zahrnují vše od pomstychtivého plánu až po science fiction, by nás ale neměly odvést od závažnosti skutečných událostí. Necelý rok předtím, než napsala první příběh slečny Marplové, se Agatha Christie ocitla úplně na dně.
O desetiletí později napsala Christie v soukromém dopise, že příčinou bylo prostě „mnoho starostí najednou“. To, jak zdůraznila, „každého zlomí“ a „pak se dějí určité věci – bolesti uší, bolesti zubů, gastritidy, výpadky paměti, náměsíčnost a dokonce kýble slz – jen proto, že člověk nemůže nastartovat auto!“ Ale už v roce 1928 prozradila, co se jí dělo…
Agatha Christie jednou prohlásila: „Slečna Marplová mi vklouzla do života tak tiše, že jsem ani nepostřehla její příchod.“ A její příchod byl skutečně nenápadný, jak pro ni bylo typické. Prvních šest příběhů slečny Marplové vycházelo nejprve od prosince 1927 v britském měsíčníku The Royal Magazine. V první záhadě jsou čtenáři seznámeni s Úterním klubem (takto se jmenuje i povídka) a doprovází ji typicky hyperbolické tvrzení časopisu, že se jedná o „úvodní z napínavé série záhadných příběhů – nejlepších, jaké kdy tato proslulá autorka napsala“. V těchto volně navazujících povídkách každý ze šesti členů klubu přednese záhadu, s níž se setkal, a ostatní jsou vyzváni, aby případ vyřešili; jde o mimořádně povedenou premisu, která umožňuje slečně Marplové zazářit.
Christie si „vybrala šest postav, o nichž jsem si představovala, že by se v malém městečku mohly jednou týdně scházet a zabývat se nějakým nevyřešeným zločinem“, počínaje slečnou Marplovou: starou dámou, jež měla být typem hodně blízkým některým vrstevnicím mé babičky v Ealingu – starým dámám, jaké jsem poznala v tolika městečkách, kam jsem jezdila v dívčích letech na návštěvu. Slečna Marplová nebyla v žádném směru portrétem mé babičky; byla mnohem čipernější a staropanenštější než kdy moje babička. Ale jedno s ní měla společné – vzdor své bodrosti byla vždy u každého a ve všem připravena na nejhorší a s téměř děsivou přesností se obvykle ukázalo, že právem.
z první kapitoly Rané případy slečny Marplové (1927–1938)
Mark Aldridge
Profesor, filmový a seriálový historik, specializující se na Agathu Christie.
Více se o něm můžete dozvědět na https://markaldridge.info/about/
Mark Aldridge: Marplová – Expertka na špatnost, přeložila Jana Ohnesorg, vydává nakladatelství Kalibr, 456 stran, doporučená cena 699 Kč
