Manžel musel Denisu (40) nosit do schodů, aby neomdlela
5. května 2025 09:32
Přidejte si nás na domovskou Hned se jí ujali experti z Fakultní nemocnice Olomouc a začali Denisu léčit. „První rok jsem si aplikovala lék, který sice pomáhal, ale moje tělo ho špatně tolerovalo,“ popisuje Denisa. Musela proto přejít na nový léčivý přípravek, ale ten jí způsoboval bolesti, kvůli nimž musela brát zároveň opiáty. Po třech měsících proto lékaři naznali, že léčbu je třeba změnit, a tak Denise zavedli do břicha malou pumpičku, která jí aplikuje léky vnitřně.
„To bylo v roce 2020 na moje narozeniny, takže jsem vlastně dostala dárek,“ směje se Denisa. Terapie sice od té doby funguje dobře, ale ke svému původnímu životu se Denisa už vrátit nemůže. Po stanovení diagnózy opustila svoji práci kadeřnice a pobírá invalidní důchod.
„Nemůžu vykonávat náročné fyzické aktivity. Zadýchám se a rozbuší se mi srdce jen při naplňování pračky prádlem. To samé se mi děje i při změnách počasí,“ vysvětluje Denisa. Důležitou oporou je pro ni manžel. „Měl o mě první měsíce po zjištění diagnózy takový strach, abych znovu neomdlela, že mě nosil do schodů v náručí,“ přiznává.
Podobné to bylo s vyřizováním invalidního důchodu. „Potřebovala jsem doložit obrovské množství lékařských zpráv, aby mi invalidní důchod přiznali, a musím každé dva roky dokládat, že touto nevyléčitelnou nemocí stále trpím,“ dodává.
Přes všechny překážky si ale zachovává pozitivní myšlení. „Jsem neskutečně vděčná specialistům z olomoucké nemocnice a skvělým sestřičkám. Díky nim se nemoc podchytila včas. Dokonce jsem v období covidu dokázala chodit s kamarády na lehké procházky, což nakonec vyvrcholilo v to, že jsem napnula veškeré síly a podařilo se mi zdolat Lysou horu. Ráda bych ji vyšlápla v životě ještě jednou,“ uzavírá Denisa.
