Mám odpor ke zbytečným příkazům a zákazům, tvrdí kandidátka na starostku Prahy 3 Vojtková

Proč jste se rozhodla postavit do čela Koalice pro Prahu 3?
Dost dlouho jsem o kandidatuře uvažovala, v podstatě jsem si říkala, že moje životní průprava je pro takovou pozici vhodná. A to nemyslím jen v osobní rovině, ale i pracovní. V pracovní sféře jsem totiž měla možnost se setkávat s různými politiky, hodnotit jejich práci, vystupování a také to, jaký je jejich vztah k občanům. Mám v sobě velkou odpovědnost, rozhodně nejsem lehkomyslná, a tak jsem vše poctivě probrala se svými kolegy. Ti mě v tom jednohlasně podpořili, a tak se stalo, že jsem v čele kandidátky pro letošní volby.

Jak hodnotíte tým kandidátek a kandidátů, kteří do toho jdou s Vámi?
Já jsem vlastně svými kolegy na kandidátce naprosto nadšená. Jsou to osobnosti, každý z nich je v určitém obou odborníkem. Musím říct, že můj tým je ideální pracovní skupinou, která může dokázat skutečně hodně. Jsem si jistá tím, že to nejlepší, co může dobrý lídr udělat, je vzít si do týmu inteligentní, zkušené, pracovité a vzdělané lidi, kteří mají znalosti a chtějí je použít ve prospěch ostatních.

Koalice před čtyřmi lety získala dvaadvacet procent hlasů a zvítězila. Jaké jsou její ambice letos?
V minulých volbách jsem byla při tom. Podílela jsem se na práci na volební kampani, zažila jsem i přímou radost z výsledků, následně i zklamání z toho, že ti, kteří ve volbách získali druhé místo, a s kterými jsme podle předchozích dohod počítali do koalice, neakceptovali vůli většiny. Složili vládu Prahy 3 s levicovým spektrem, což se ukázalo pro naši městskou část ne příliš dobré. Alespoň z mého pohledu. Ambice pro letošní volby jsou značné. Je vysoce pravděpodobné, že naše koalice opět zvítězí a doufám, že výsledek bude ještě o dost lepší, než byl minule.

Koalice pro Prahu 3 je nyní v opozici. Kdo jsou potenciální partneři, se kterými by Vámi vedená koalice jednala o spolupráci ve vedení městské části?
Budoucí potenciální partneři pro spolupráci s námi pochopitelně logicky vyplývají z toho, jak to má nastaveno celopražská ODS. Jde o TOP 09 a STAN. Věřím, že společně bychom dokázali utvořit funkční a kvalitní koaliční spojení, které bude pracovat ve prospěch našich občanů.

Nedávno jste řekla, že odmítáte pokračovat v trendu současného vedení radnice, které mezi lidmi přiživuje nevraživost a podněcuje k ní. To jsou dost ostrá slova, můžete je vysvětlit?
Pro naše občany je teď složitá doba. Covid v rychlém sledu vystřídala krutá válka, která probíhá kousek od nás, je tady značná inflace, prostě lidem není moc dobře. Nechci paušalizovat současné vedení naší radnice, nedělá jen špatné kroky, ale pro celkový pocit občana z výsledků jejich konání není pozitivní. To, co mi hodně vadí, je způsob využívání Machiavelliho „rozděl a panuj“. Jde o systém postavit skupiny obyvatel proti sobě – a znáte to, když se dva perou, třetí se směje. Mám na mysli třeba cyklisty proti automobilistům, stačí vzít jedněm prostor a druhé výrazně upřednostnit a už je tu vyhrocený spor. Ale ne proti tomu, kdo problém způsobil, ale poperou se ty dvě strany mezi sebou. Cítím z toho i pohrdání našimi občany a s tím se nechci smířit.

Jaké jsou Vaše osobní priority, s čím jako kandidátka na starostku Koalice pro Prahu 3 před voliče předstupujete?
V podstatě jsem už částečně odpověděla výše, ale moje priorita se dá shrnout do parafráze výroku Ronalda Reagana, která zní, že povinností dobrého politika je chránit lidi, nikoliv řídit jejich životy. Chci, aby se v Praze 3 žilo lépe a bezpečněji, kulturněji, aby se rozvinulo drobné podnikání, nedocházelo k nespravedlnostem a zbytečným krizím zaviněným laxním přístupem vedení radnice. Chci udělat maximum třeba pro to, abyste při noční procházce Žižkovem nezažil strach z toho, co vás čeká za rohem, aby se tu neztrácel ten úžasný genius loci.

Od dětství žila se stigmatem dítěte politicky nespolehlivé osoby, během totality jste byla disidentkou. Jak Vás to ovlivňuje v současné politice?
Určitě mě to ovlivňuje stále a hodně. Jen pár příkladů: Jsem trochu alergická na extrémní levicové nápady, kdy není místo pro jedinečnost člověka, bere se v potaz jen kolektiv. Mám v sobě smysl pro spravedlnost a také bytostný odpor ke zbytečným příkazům a zákazům. Třeba když se nařídí podnikateli, že si ve své restauraci nemůže rozhodnout pro kuřácký nebo nekuřácký prostor nebo že by nesměl odmítnout povinnost umožnit každému chodit do jeho podniku na toaletu. Nemám v oblibě zbytečná hesla, třeba „Žižkov není šiškov“, protože mi to trochu evokuje „Se SSSR na věčné časy“ a má to na ty neposlušné pejskaře asi tak stejný efekt, jako mělo ono druhé heslo na obyvatele ČSSR. Myslím také, že na informovaný názor má právo úplně každý, ale stejně tak je za to, co řekne, odpovědný.