Malostranské besedě hrozila demolice, v 19. století málem ustoupila škole

Budova, v níž Malostranská beseda sídlí, je už pod tímto názvem známa generacím Pražanů i návštěvníků hlavního města. Mnozí tak ani netuší, že se jedná původně o Malostranskou radnici, která tu měla sídlo už od konce 15. století.

Byla to v pořadí již třetí malostranská radnice a z tohoto období se dodnes zachovaly sklepy, které kdysi sloužily jako šatlava. Vedle toho se v rozlehlém areálu našlo místo i pro koňské stáje, byty a obecní pivovar, v podloubí se pak běžně prodával chleba a sůl.

V běhu válek a společenských změn

Už tehdy sehrávala Malostranská radnice významné místo v pražských dějinách a v jejích útrobách byla v roce 1575 například sepsána takzvaná Česká konfese – společenské prohlášení protestantů, v němž požadovali zrovnoprávnění jejich víry s katolíky.

Na počátku 17. století, během bouřlivých válečných událostí radnice podvakrát vyhořela – nejdříve v roce 1611 během vpádu pasovských a o několik desítek let později za třicetileté války přičiněním švédského vojska. Zasvé tak vzala její barokní přestavba z roku 1617, která byla dílem některého z významných italských architektů žijících v Praze – odborníci uvažují buď o Janu Kampionovi de Bossi nebo o Giovannim Mario Filippim. Díky této přestavbě získala radnice tři věže v průčelí, které jí dodávaly lesk palácového vzhledu.

Po třicetileté válce ale budova stále více chátrala a na počátku 19. století musely být tyto věže strženy a část objektu zbourána. Navíc Malá Strana už radnici ani nepotřebovala, protože v roce 1784 byla sloučena pražská historická města v jeden celek, jenž byl spravován centrálně ze Staroměstské radnice.

V roce 1870 dokonce hrozilo, že budova Malostranské radnice bude zbourána celá, protože Malá Strana hledala pozemek na výstavbu nové školy. Naštěstí už to ale bylo v době, kdy tu sídlil nedávno vzniklý vlastenecký spolek Malostranská beseda a její vlivní členové se zasloužili o záchranu objektu.

Za hranicemi Malé Strany

Také přičiněním Nerudových Povídek malostranských vnímáme Malou Stranu, plnou rázovitých zákoutí a křivolakých uliček, jako typicky českou pražskou čtvrť. Ale v dobách, kdy v našich zemích nastupovalo národní obrození, byl tento kout Prahy výspou konzervativců a měl hodně blízko k německému prostředí.

Ale i tady se postupně prosazoval český živel. Výsledkem těchto snah byl mimo jiné právě vznik spolku Malostranská beseda, jehož první valná hromada se konala 8. března 1868.

Spolek si pronajal místnosti v budově Malostranské radnice, a ta se díky tomu rychle stala živým kulturním centrem Malé Strany: Konaly se zde přednášky, koncerty, nejrůznější akce pořádané Maticí školskou, taneční zábavy a fungovala tu rovněž oblíbená veřejná čítárna.

Beseda spolupracovala s malostranským Sokolem – společně byly pořádány nedělní výlety a záhy se stala také hromadným členem nově vzniklého Klubu českých turistů.

Vlastenecký spolek se ale neomezoval jen na aktivity související s domovskou Malou Stranou. Horlivě se podílel na stavbě Národního divadla a na dostavbě Svatovítského chrámu a organizoval slavnosti vánočního stromku nebo mikulášské nadílky chudým dětem.

Stopy činnosti tehdejších členů nacházíme v pražských ulicích dodnes – například na mnoha malostranských domech jsou pamětní desky osazené na paměť významných obyvatel – třeba literátů Jana Nerudy a Karla Hynka Máchy či hudebního skladatele Václava Křtitele Tomáška nebo cestovatele Emila Holuba.

Ve znamení divadla

Postupně se Malostranská beseda měnila v dobře organizovanou instituci, rozdělenou do několika odborů. Velmi aktivní byl třeba odbor pro pořádání divadelních představení, kdy společně s malostranskými ochotníky hrávaly i velké hvězdy tehdejší divadelní scény, jako byli Josef Mošna nebo Otýlie Sklenářová – Malá.

Její činnosti nezastavily ani první světová válka a následný vznik samostatného Československa. Vznikaly další odbory – například výtvarný, loutkářský a hudební.

Stále velmi aktivní byli divadelníci, kteří například jen v letech 1928–1937 uspořádali 175 představení, včetně operet a pohádek pro děti, a divadelní soubor byl činný i během druhé světové války.

Jára Cimrman tu měl premiéru

Smutnější časy pro Malostranskou besedu nastaly paradoxně s osvobozením. V budově se nakrátko usídlil útulek pro české repatrianty a po roce 1948 nebyl za nových politických pořádků prostor pro spolkovou činnost.

V roce 1951 se název změnil na Osvětovou besedu Prahy 1 a o rok později byla uzavřena oblíbená restaurace, kterou spolek po léta provozoval v přízemí bývalé radnice.

Naštěstí nebyla ukončena kulturní činnost, i když k ní přibyly nejrůznější kroužky a kursy, jak bylo tehdy v podobných zařízeních běžné. Naštěstí stále živá byla tradice divadelní spojená nejdříve s divadlem Dostavník a od roku 1967 hostila Malostranská beseda Divadlo Járy Cimrmana, takže právě zde se poprvé na jevišti objevil fenomén nesmrtelného českého génia.

Ve svobodné atmosféře konce 60. let přibyly na programu jazzové koncerty a posléze i koncerty folku a country hudby. Tato tradice pokračovala i v normalizačních letech a díky Folk a country klubu se do Besedy přestěhovaly také pravidelné Salony kresleného humoru, jichž se účastnili všichni významní čeští a slovenští karikaturisté, a také mnozí autoři ze zahraničí. V průběhu dlouhých let bylo uspořádáno 339 těchto salonů.

Beseda v novém hávu

Bohatý hudební program pokračoval i v letech po sametové revoluci a koncertem byla také dočasně ukončena činnosti besedy v únoru 2006. Od roku 1990 se bývalá Malostranská radnice stala nejen symbolickým sídlem Sdružení občanů a přátel Malé Strany a Hradčan, které pracuje dodnes a hájí zájmy místních lidí – jeho snahou je zabránit vylidňování historického centra i jeho ničení. Zároveň organizuje místní masopusty a vánoční a velikonoční oslavy.

Celá budova prošla v letech 2006 až 2009 rozsáhlou rekonstrukcí, během níž se podařilo restaurátorům zachránit jedinečný renesanční krov a objektu byla rovněž navrácena její někdejší chlouba v podobě tří průčelních věží. Předlohou pro tento architektonicky i technicky náročný počin byla pouze mědirytina J. J. Dietzlera z roku 1743, protože stavební plány se nedochovaly.

Současná podoba Malostranské besedy nabízí návštěvníkům spojení zajímavé a dlouhé historické tradice s moderním prostorem, který poskytuje zázemí kulturním akcím, ale rovněž nejrůznějším společenským událostem, jako jsou firemní večírky a oslavy, výstavy nebo odborné či tiskové konference. Ty se mohou odehrávat nejen v restauraci nebo klubu, ale především v nově upraveném renesančním podkroví, z něhož se naskýtá ojedinělý pohled na panorama Pražského hradu a Malé Strany. Součástí služeb je catering připravený podle individuálních požadavků klientů.

Autorkou textu je Romana Slaninová