Lupénka trápila Gábinu (53) od puberty, v dospělosti se přidala revmatoidní artritida

S nemocí se nevyrovnávala snadno, protože „fleky“ na kůži byly hodně vidět. Stávalo se, že se jí rozšířily po celých loktech až k zápěstí. „Nebylo to pro mě vůbec jednoduché, protože si mě lidé prohlíželi. Styděla jsem se například svlékat do plavek na bazénech, jednou mě kvůli flekaté kůži dokonce vyhodili,“ popisuje Gábina, kterou v té době kromě lupénky začaly trápit také bolesti kloubů. 

Vzhledem k tomu, že aktivně sportovala, tomu ale nevěnovala zvýšenou pozornost. „Běhala jsem na lyžích a trenéři mi říkali, že bolesti kloubů jsou u tohoto sportu normální. Vůbec mě nenapadlo potíže konzultovat s lékaři,“ přibližuje Gábina. 

Problémy s klouby u ní ale přetrvávaly i poté, co se sportem kvůli těhotenství v devatenácti letech přestala. Trvalo však ještě dlouho, než vyhledala lékařskou pomoc. „V šestatřiceti letech jsem musela podstoupit gynekologickou operaci a klouby mě pak bolely stále víc. Když jsme později malovali byt, spadla jsem a měla dlouho oteklý kloub na noze. Lékaři si nejprve mysleli, že se jedná o zánět, když ale otok nemizel, doporučili mi, abych se obrátila na revmatologii,“ popisuje Gábina.

Lékařka, kterou navštívila, jí nejprve sdělila, že má psoriatickou artritidu. Detailnější vyšetření však nakonec odhalilo revmatoidní artritidu. „S péčí paní doktorky jsem bohužel nebyla spokojená. Odbyla mě slovy: ,Líp už bylo – a teď bude jen hůř.‘ Nasadila mi protizánětlivé kortikoidy a léky s imunosupresivními účinky. Nikdy mi ale klouby pořádně neprohlédla,“ říká Gábina. 

Nasazená léčba pro ni byla náročná, protože se u ní projevovaly nežádoucí účinky – často zvracela a padaly jí vlasy. „Paní doktorka mi bohužel nedokázala nabídnout žádnou alternativu a chyběl mi u ní i lidský přístup. Bylo mi zle, a aby se mi ulevilo aspoň psychicky, brala jsem antidepresiva,“ popisuje Gábina.

O revmatoidní artritidě neměla v té době žádné podrobnější informace, a tak jí pomohlo, když se dozvěděla o pacientské organizaci Revma Liga ČR. Díky ní se dostala do kontaktu s ostatními nemocnými.

„Pacientská organizace se tenkrát stala mou druhou rodinou a psychicky mi pomohla. Poradili mi, ať se zkusím obrátit na jiného lékaře, ideálně v Revmatologickém ústavu v Praze,“ přibližuje Gábina.

V Revmatologickém ústavu jí odborníci provedli komplexní vyšetření kloubů a několikrát ji i hospitalizovali. „Jejich přístup byl úplně jiný, a tak už jsem na kontroly začala jezdit jenom sem. Léky mi ale bohužel stále úplně nezabíraly, proto jsme se s lékaři začali bavit o biologické léčbě. Nakonec jsem se rozhodla, že ji vyzkouším. Nasadili mi ji v Centru biologické léčby v Liberci, kam už teď docházím sedmým rokem,“ popisuje Gábina.  

Změnu léčby považuje za malý zázrak – přestaly jí otékat klouby, nemá žádné nepříjemné vedlejší účinky, a navíc se jí podařilo dostat pod kontrolu také psoriázu. „Po nasazení léčby se u mě lupénka velmi rychle uklidnila. Bolesti kloubů sice úplně nezmizely, pryč jsou ale otoky, takže se teď cítím mnohem líp,“ popisuje Gábina a dodává, že je moc ráda nejenom za zlepšení svého zdravotního stavu, ale i za svou rodinu, která při ní vždycky stála a se vším jí v nemoci pomáhala. 

„Biologickou léčbu mi píchá manžel, sama bych to nedokázala. Moc si vážím toho, že mám v něm i v celé rodině tak velikou oporu,“ uzavírá.