Lucie (42) bojuje od dětství se vzácnou nemocí, přišla kvůli ní o oko. Přesto pomáhá ostatním

„Loni v létě se nádory v mém těle rozrostly natolik, že jsem nevěděla, jestli přežiji. Když se můj stav díky nové terapii na jaře letošního roku zlepšil, uvědomila jsem si, jak moc ostatním nemocným pomůže, když s nimi budu sdílet své zkušenosti,“ vysvětluje Lucie důvody, proč pacientskou organizaci založila. 

V Česku žije s VHL několik desítek lidí. Lucie s touto chorobou bojuje téměř 30 let. Když jí bylo 13, lékaři zjistili, že má v oku nádor. Cysty a nádory se jí postupně začaly objevovat i jinde – například na míše a na ledvinách. Lékaři později odhalili, že trpí von Hippel–Lindauovou chorobou. „Řekli nám také, že na stejnou nemoc pravděpodobně zemřela i moje maminka a babička,“ popisuje Lucie. 

Nádory, kterých v jejím těle přibývalo, nebyly zhoubné. V sedmnácti letech už ale Lucii některé tlačily na míchu natolik, že musela na operaci. „Od té doby jsem podstoupila ještě mnoho zákroků. Nádory totiž rostly dál. Před deseti lety mi lékaři nasadili biologickou léčbu, díky které se můj zdravotní stav stabilizoval,“ přibližuje Lucie, která mezitím vystudovala střední zdravotnickou školu a později ještě ergoterapii. 

„Von Hippel–Lindauova choroba, někdy též nazývaná jako von Hippel–Lindauův syndrom, je vzácné genetické onemocnění, pro které je charakteristické postižení více orgánů. Genetickým podkladem je zárodečná nebo získaná mutace ve VHL supresorovém genu na chromozomu 3p. Na základě toho dochází ke vzniku častěji nezhoubných, ale i zhoubných nádorů v centrálním nervovém systému, sítnici oka, ve slinivce břišní, ledvinách, nadledvinách a jinde. Až donedávna se používaly k léčbě pacientů chirurgické metody, nejčastěji odstranění nádorů, či lokální ablativní metody, nyní máme pro pacienty k dispozici už i cílenou léčbu zpomalující růst nádorů,“ sděluje Alexandr Poprach z Kliniky komplexní onkologické péče Masarykova onkologického ústavu. 

„Po studiu jsem začala pracovat v sociálních službách. Věnovala jsem se zejména stárnoucím lidem. To mě vždycky naplňovalo,“ říká Lucie.

Práci zvládala navzdory bolestem, s nimiž se potýkala. Nepřipouštěla si ale, že by souvisely s její nemocí. „Trvalo mi dlouho, než jsem si uvědomila, že bolesti způsobují nádory, které tlačí na míchu. Postupně se zhoršovaly, a já je musela tlumit silnými léky proti bolesti,“ přibližuje Lucie, která nakonec musela přestat pracovat a skončila v plném invalidním důchodu. 

Před dvěma roky přišla kvůli nádorům o jedno oko a loni v létě se její zdravotní stav výrazně zhoršil. Dosavadní léčba už nefungovala a operace nádorů na míše, které působily největší bolesti, nebyla možná – Lucii by totiž hrozilo ochrnutí. Jedinou nadějí byla změna terapie. 

„Byla jsem v cílové rovince. Lékaři mi ale řekli, že existuje nový typ léčby, který by mohl progresi nemoci zastavit. Problém byl v tom, že terapie v té době nebyla v Evropě dostupná v běžné praxi a byla velmi drahá,“ přibližuje. Zažádala proto zdravotní pojišťovnu o výjimku a mimořádnou úhradu léčby, ta však žádost zamítla. Lékaři Lucii doporučili, aby na zaplacení terapie zorganizovala sbírku. V ní se za jeden měsíc podařilo vybrat 6 milionů korun. 

„Je neuvěřitelné, kolik lidí se do sbírky zapojilo. Nesmírně si toho vážím. Pomohla mi každá stokoruna,“ říká Lucie. Léčbu zahájila těsně po Vánocích. „Byl to ten nejhezčí dárek, který jsem dostala pod stromeček – terapie totiž zabrala, největší bolesti ustoupily a nádorů přestalo přibývat. Některé dokonce zmizely úplně,“ sděluje. 

Zdravotní stav Lucie je od té doby stabilizovaný. Letos začala znovu pracovat – přednáší na vysoké škole a v domovech pro seniory, pořádá workshopy s takzvaným gerontooblekem, kde vysvětluje, jak se cítí starší lidé nebo pacienti se zdravotním omezením. Pracuje v nadačním fondu a ve zmíněné pacientské organizaci. 

„Loni na podzim jsem poskytla několik rozhovorů a jeden z nich v rádiu slyšel mladý muž, jehož maminka bojuje s VHL také. Svitla mu naděje, že její život není ztracený, a tak mě poprosil o konzultaci. Jeho maminka se nakonec k léčbě také dostala. I to byl jeden z důvodů, proč jsem organizaci založila. Uvědomila jsem si, jak důležitý je pro pacienty kontakt s ostatními nemocnými,“ říká. 

Pacientská organizace VHL komunita je určena nejenom nemocným, ale i jejich rodinám a známým. Zájemci se do ní mohou připojit prostřednictvím facebooku. „Součástí organizace už jsou desítky lidí. Na podzim jsme se sešli online a společné setkání plánujeme i po Novém roce. Navzájem si předáváme zkušenosti a radíme se. Můj příběh je pro všechny důkazem, že žádný boj není prohraný,“ uzavírá.