Lidé stále věří řadě mýtů o klíšťatech, seznamte se s těmi nejčastějšími

Jaká jsou nejzajímavější fakta a mýty o klíšťatech?

1. mýtus – Na klíště narazím jenom v zarostlých oblastech nebo na mě skočí z listnatého stromu.
Fakta – Klíšťata nejčastěji žijí v trávě a keřích, které jsou vysoké mezi 20. a 60. centimetry. Nemusíte na tohoto tvora narazit, jenom pokud se právě prodíráte houštím v lese, můžete se s ním setkat i na běžné procházce v parku nebo při práci na zahradě. V žádném případě na vás klíště neskočí ze stromu, jak se často traduje. Raději číhá ukryté na porostu. Jeho tajemství tkví v přípravě před uchycením – přední pár nohou vztyčí jako lapače, aby se mohlo ve vhodné chvilce přichytit na svého hostitele.

2. mýtus – Nebezpečná klíšťata se nachází jenom v některých oblastech Česka.
Fakta – Česká republika patří v rámci EU mezi země s nejvyšším výskytem klíšťat infikovaných klíšťovou encefalitidou, čtvrtina ze všech případů klíšťové encefalitidy hlášených na území EU za posledních 40 let byla evidována v ČR. Ročně jsou hlášeny stovky případů klíšťové encefalitidy. Nejvíce případů bylo zaznamenáno v jižních a západních Čechách, setkat se s nimi ale můžete na území celé republiky. Kromě encefalitidy vás klíšťata mohou nakazit také Lymskou boreliózou.

3. mýtus – Pokud najdeme přisáté klíště, musíme ho nejdříve utopit a tělo i s kusadly nejlépe odstraníme točením proti směru hodinových ručiček. Samotné klíště zlikvidujeme tak, že ho rozmáčkneme nebo spálíme.
Fakta – Tento mýtus je asi nejrozšířenějším. Klíště není potřeba točit, spíše docílíte toho, že se oddělí hlava s kusadly klíštěte od zbytku těla a jejich odstranění bude více komplikované. Zapomeňte na radu našich babiček, že klíště je nejlepší zakápnout olejem, krémem či vazelínou. Jediné, čeho tímto způsobem dosáhnete, je že se klíště začne „dusit“ a rychleji vyloučí potenciálně nakažené sliny do vašeho krevního oběhu. Správný postup je zakápnout klíště dezinfekčním roztokem a pomocí pinzety klíště jemně uchopit a kývavým pohybem jej pomalu vytáhnout, místo poté vydezinfikujte. Můžeme si vzít na pomoc žínku, či froté textilii a lehce s nimi po kůži pohybovat do té doby, než se klíště pustí. Pohyb může být podobný, jako když chceme z kůže setřít špínu.

4. mýtus – Když použiji repelent proti hmyzu, klíště nemá šanci.
Fakta – Repelent představuje určitou míru ochrany proti hmyzu, bohužel se nelze spolehnout jenom na tento způsob prevence. Repelenty musí být velmi pečlivě naneseny na každý kousek povrchu těla, protože klíště rádo hledá skulinky, kudy se k vám dostat. Ochrana ale není stoprocentní ani při dostatečném množství nanášeného přípravku, účinná látka časem vyprchá a aplikaci je nutné v pravidelných intervalech opakovat.

5. mýtus – Klíštěti se mohu vyhnout zvolením správné barvy oblečení.
Fakta – Klíště nemá vyvinutý zrak na to, abyste ho mohli odradit světlým, tmavým či jiným vybraným modelem ze svého šatníku. Barva oblečení zde tedy nehraje důležitou roli. Světlá látka má jen tu výhodu, že na ní klíště snáze zahlédnete a můžete ho rychleji odstranit. Vedle světlé barvy je vhodné volit také hladký materiál, po kterém se klíšťatům hůře šplhá. Klíště svými senzory totiž vnímá především pachy a také otřesy půdy, takže lehce identifikuje, že se blíží nový hostitel a připravuje se na přichycení k němu.

6. mýtus – Po odstranění klíštěte se na kůži nevytvořil žádný flek, jsem v bezpečí.
Fakta – Zčervenáním pokožky se často projevuje Lymská borelióza, kterou vás klíště může nakazit. Klíšťová encefalitida se ale projevuje příznaky podobnými chřipce, a to až několik týdnů poté, co jste klíště viděli naposled. Takže flek na kůži není vždy 100% indikátor. Proto je důležité navštívit lékaře a upozornit ho, že jste v nedávné době měli přichycené klíště. Po provedení krevních testů vám pomůže rychle nasazená léčba předejít závažným následkům.

7. mýtus – K přenosu nemocí dochází prostřednictvím kusadel.
Fakta – Kusadla klíštěti slouží pouze k zakotvení na kůži hostitele, k přenosu klíšťové encefalitidy a dalším nemocem dochází při sání krve pomocí sosáku. Jestliže vám tedy zůstala po odstranění klíštěte jeho kusadla v těle, nezvyšuje se tím riziko nákazy ani nemusíte bezprostředně vyhledat lékaře, tělo si s kusadly ve většině případů poradí samo, stejně jako třeba s třískou. Přenos klíšťové encefalitidy byl v minulosti v několika případech zaznamenán také po požití nepasterizovaného mléka z infikovaných krav, koz a ovcí.

8. mýtus – Riziko nám hrozí pouze v létě
Fakta – Klíšťata mají nejraději vlhko, což při vysokých teplotách ve vzduchu chybí. Proto během horkých měsíců zalézají pod zem, kde přežívají přisátá na hlodavcích. Období, kdy je nejpravděpodobnější, že chytíte klíště, je jaro a podzim. Možná vás překvapí, že klíště začíná být aktivní již při teplotě nad 5°C.

9. mýtus – Klíšťata skáčou ze stromu
Fakta – Další z informací, jež se slepě předává z generace na generaci, je, že klíšťata skáčou ze stromu. Omyl. Klíšťata žijí ve vysoké trávě či nízkých křovinách. Pokud objevíte přisáté klíště například na krku či na hlavě, znamená to, že hledalo na celém těle ideální místo, kde se zakousnout a našlo ho právě tam. Klíště si ve většině případů vybere takovou část pokožky, kde je kůže jemná a má trochu zvýšenou vlhkost – podpaží, třísla, přední stranu břišní, podkolení jamky či místo za ušima.