Lennonova zeď by 40 let po zpěvákově vraždě mohla vyprávět. Zažila nájezdy fanoušků, mlátiček i vandalů

Dnes uplynulo přesně 40 let od tragické smrti britského hudebníka a mírového aktivisty Johna Lennona. Na Velkopřevorském náměstí v historickém centru Prahy stojí takzvaná Lennonova zeď, na které se už desítky let objevují kresby a nápisy.

Historie nápisů na této zdi v malebné části metropole sahá až do 60. let, kdy se zpočátku jednalo o vzkazy pro nedaleko bydlícího Jana Wericha. Později to byly protestní nápisy vyjadřující se například k invazi „spřátelených“ vojsk v roce 1968.

V sedmdesátých letech se místu říkalo Zeď nářků. Objevovaly se zde i básně a citáty. I když bývaly opakovaně zamalovány barvou, vždy se objevily nové. Několik dní po smrti Johna Lennona, který byl zastřelen Markem Chapmanem v New Yorku 8. prosince 1980, vytvořili hudebníkovy fanoušci prostý symbolický náhrobek na Velkopřevorském náměstí. Využili někdejší niku obecního vodovodu ve zdi Maltézské zahrady.

Na Lennonově zdi, jak se místu začalo na počátku osmdesátých let říkat, se postupně objevovaly další a další nápisy. V roce 1982 byla zeď překryta plakátovací plochou, protože přemalovávání zelenou či šedou barvou už nestačilo.

I tak se zde nadále konaly v den výročí Lennonovy smrti shromáždění, která od roku 1984 přerůstala v protirežimní demonstrace. Proti těmto večerním pochodům Prahou zasahovala policie. Tisk pak účastníky těchto akcí vykresloval jako alkoholiky a duševně choré občany, kteří jsou agenti Západu.

Někteří účastníci srazů patřili na konci osmdesátých let mezi spoluzakladatele dvou opozičních skupin: Nezávislého mírového sdružení – Iniciativy za demilitarizaci společnosti (NMS) a Mírového klubu Johna Lennona (MKJL).

Od poloviny osmdesátých let se zde podepisovaly petice s požadavky na zavedení náhradní civilní služby, odchod sovětských jednotek z Československa, propuštění politických vězňů či odstranění jaderných zbraní.

To nezůstalo bez odezvy, řada lidí byla u zdi zmlácena příslušníky Veřejné bezpečnosti. Lennonova zeď se tak již před rokem 1989 stala významným fenoménem.

„Na tuto dobu mám jako jeden ze zakládajících členů Nezávislého mírového sdružení velmi intenzivní vzpomínky, které dodnes nevybledly,“ uvedla předsedkyně správní rady Muzea paměti XX. století Hana Kordová Marvanová, která je zároveň pražskou zastupitelkou.

Plakátovací plocha byla ze zdi odstraněna krátce po sametové revoluci. „Po roce 1989 odrážela podoba zdi také dobové spory o povahu společnosti. Toto místo se rovněž stalo významnou turistickou atrakcí, komerčním artiklem, a dokonce inspirací pro protestní hnutí na druhé straně zeměkoule,“ sdělil historik Petr Blažek.

Řád maltézských rytířů, kterému byl areál včetně zdi navrácen, povolil na zeď vytvořit portrét Johna Lennona, který se postupně schoval pod vrstvu nových barev. I když byl čas od času obnoven, překrytí se vždy opakovalo.

Na přelomu tisíciletí byla zeď přetřena zelenou, později i okrovou barvou. Ale vždy se během pár dní zaplnila novými nápisy, vzkazy a malůvkami. Před šesti lety byla zeď přetřena celá na bílo, k předem neohlášenému činu se přihlásila umělecká skupina Pražská služba.

V posledních letech se Lennonova zeď stala terčem vandalů i vycházek turistických agentur, které sem pořádaly takzvané „alkotours“. Několik svědků na místě vidělo průvodce, jak turistům v podnapilém stavu rozdávají spreje. Maltézský řád, který je vlastníkem zdi, kvůli poškozování místa podal trestní oznámení na neznámého pachatele, policie jej však odložila kvůli nedostatku důkazů.

Řád nechal zeď loni v říjnu zrekonstruovat a poskytl prostor umělcům, aby jí dali novou tvář. Od začátku loňského listopadu se plocha proměnila ve venkovní galerii děl více než tří desítek českých i zahraničních umělců.

Charakter zdi pomáhali vtisknout například skláři Vladimír Kopecký a Jakub Berdych, sochař Kurt Gebauer, herečka Jana Plodková, umělkyně Ester a Lela Geislerovi nebo šperkařka ze slavné rodiny Beldů Viktorie.

Místo zdobí portrét britského muzikanta Johna Lennona a výtvory odkazující ke svobodě a lásce. Umělecký koncept vytvořil výtvarník a designér Pavel Šťastný.

Na zdi jsou vyhrazena místa také pro vzkazy veřejnosti, lidé je mohou psát tužkou, fixou nebo křídou.Sprejování je zakázané. S tím, jak je centrum Prahy bez turistů, se na zdi moc nových „přírůstků“ neobjevuje.