Lék na parkování v Praze

„Koukejte vycouvat, já před Vámi tu dávno byl …“ zpíval Ivan Mládek o svízelích s parkováním už v sedmdesátých letech minulého století. Nyní je situace doslova katastrofální, vyvolává stresy, které zhoršují náladu ve společnosti, a nedivil bych se, kdyby zhoršovaly statistiku infarktů.

Nejhorší přitom kupodivu není parkování v samotném historickém centru, ale na sídlištích. Vinu svádíme na rostoucí počet aut v Praze, vždyť od dob prvních písní Ivana Mládka se počet aut zvýšil víc než pětinásobně.

Nyní máme v Praze přes 730 tisíc osobních aut, takže jedno osobní auto připadá na 1.7 obyvatele Prahy. Stupeň automobilizace Prahy patří mezi absolutně nejvyšší v Evropě. Praha je vskutku v patologickém stavu, který volá po rázných regulačních opatřeních.

Špatná vyhláška o novostavbách

I když neúnosný počet aut je dominantní důvod proč stále hůř a hůř zaparkujeme, existují i nečekaně skryté důvody. Jedním z nich je zcela nedostačující vybavenost novostaveb v Praze parkovacími místy. Přitom garáže v domě jsou hlavní šancí jak řešit zoufalý problém parkování.

Možná jste si také všimli, že nová sídliště (nebo jak se teď říká “developerské projekty”) mají během několika let problém, že není dostatek garáží v domě, mnohde chybí i parkovací místa okolo domů.

I když samozřejmě ze začátku měla většina zájemců o byt hluboko do kapsy a garáže kupovat nechtěli, po pár letech si zoufali, proč to neudělali.

Přitom Praha má svoji vlastní vyhlášku o obecných technických požadavcích na výstavbu v Praze (tzv. OTPP), aby mohla uplatňovat na stavebníky přísnější pravidla než jinde v České republice. U garáží v novostavbách je to ale paradoxně naopak.

Zde je příklad: Když se má v Praze budovat nový bytový dům, kde česká norma stanovuje 100 stání na stavebním pozemku (v Praze jde téměř výhradně o garáže v domě) tak stavebnímu úřadu stačí podle pražské vyhlášky pouhých 66 stání.

Praha má přitom právo stanovit vyhláškou jiný počet. Klidně může požadovat ne 66 (resp. 100 podle platné normy), ale 150 míst. A bude to právně v pořádku. Jak radikálně, relativně brzo a bez zátěže na městský rozpočet by to změnilo zoufalou situaci s parkováním v Praze!

Může to být náhoda, ale stávající stav je nápadně výhodný pro developery a je proti obyvatelům Prahy. Zatímco byt v Praze se dá pořídit typicky mezi 50 – 80 tisíci za m2, tak garáže stojí méně než 20 tisíc korun za m2.

Přitom náklady na výstavbu jsou zhruba podobné. Představu si můžeme udělat z cenových ukazatelů ve stavebnictví, kde se u novostaveb udávají náklady kolem 5 tisíc Kč/m3. Je tedy zřejmé, že na garážích developer moc nevydělá. Známé jsou i triky, kdy některé z bytů se prohlásí za „ateliér“ a nemusí se proto budovat parkovací místa.

Co na to odborníci?

V územně analytických podkladech hl. m. Prahy z roku 2010 se dočítáme, že parkování vozů na ulici vede “k degradaci veřejných prostorů, kvality prostředí a »měkkých forem dopravy« (MHD, pěších a cyklistická doprava)” a jejich diskriminaci bez vyvážení přiměřenou protihodnotou.

Z dlouhodobého hlediska je podle odborníků řešením parkování v hromadných garážích. Ať už samostatných nebo v bytových domech. Jenže kdo hromadné garáže zaplatí a zorganizuje jejich náročnou výstavbu? Tato nevděčná úloha připadne městu.

Své o tom mohou vyprávět na Proseku na Praze 9, kde obec chystá výstavbu tří garážových domů. Bude se tak muset splatit dluh, který se nashromáždil nejen z dávné minulosti, ale hlavně při výstavbě nových bytů podle stávající vyhlášky.

Hromadné garáže budou navíc atraktivní jen tehdy, pokud si občané uvědomí, jak obrovskou cenu má veřejný prostor obětovaný parkování. Jenže zavádění parkovacích zón radnicím popularitu určitě nepřinese.

Jednoduché řešení neexistuje

Oprava vyhlášky může během několika let přinést zlepšení, ale není samospasitelná. Vyřešení dopravy v klidu v Praze je natolik složitý a celospolečensky citlivý problém, že náprava bude jen postupná a pomůže mnoho různých opatření. Varujme se těch, kdo slibují jednoduchá a radikální řešení.

Není například vhodné zjednodušovat vyhlášku týkající se parkování u novostaveb, nebo dokonce parkování nepožadovat vůbec. Omezit parkování je potřeba u komerčních staveb (obchodů, kanceláří …) a na ulicích, ale rezidenti musí mít kam uložit své auto, i když jezdí do práce MHD nebo na kole, jinak se příslušná část města vylidní.

Architekt Koucký chce dokonce bydlení ve městě podpořit nižšími daněmi. Je tedy nutné podpořit i parkování místních obyvatel. Množstvím různých dílčích opatření se jistě podaří velmi výrazně snížit intenzitu individuální automobilové dopravy v širším centru města.

Příklady z Německa nebo Anglie jsou velkou nadějí. Podstatné snížení počtu aut v Praze je však nerealistické a neprozíravé. Snížení množství aut může přinést rozvoj sdílení vozů, tzv. „car sharing“, jako v Německu nebo ve švédském Hammarby, ale výrazné snížení to asi v Praze nebude.

Nutnost promyšleného systému

S rozvojem elektromobility bude aut spíše přibývat. Elektromobil bude na krátké cesty po městě s radniční regulací a “normální” vůz na delší cesty mimo město. Vůz, či spíše několik vozů na byt, však lidé budou mít stále: pro cesty na dovolenou, na víkendy, nebo pro svou bezpečnost, například pro náhlé cesty do nemocnice.

Pražské zastupitelstvo by se mělo zasadit o to, aby v novém metropolitním plánu byl zakotven promyšlený systém, který vybalancuje parkování v novostavbách. Systém, který bude výhodný pro rezidenty a současně sníží intenzitu dopravy auty do práce a za nákupy a uvolní veřejný prostor (nyní zabraný parkujícími auty) pro chodce a cyklisty.

S odkazem na platné normy, které jsou navíc snadno dostupné zdarma všem, může být systém stále automaticky aktualizován a může být krátký a jasný.

Autorem textu je Občanské sdružení Cibulka (www.Cibulky.info)