dnes
Neděle - obcasny-dest
6°C
zítra
Pondělí - obcasny-dest
6°C
pozítří
Úterý - obcasny-dest
10°C
Laureátem Ceny Arnošta Lustiga za rok 2013 je válečný veterán Bedřich Utitz
Bedřich Utitz. Foto: archiv

Laureátem Ceny Arnošta Lustiga za rok 2013 je válečný veterán Bedřich Utitz

Válečný veterán a zakladatel exilového nakladatelství Index Bedřich Utitz převezme dnes, v pátek 11. dubna, v Rezidenci primátora hlavního města Prahy z rukou předsedy vlády České republiky pana Bohuslava Sobotky Cenu Arnošta Lustiga za rok 2013.

Bojovník za svobodu od Tobruku a Dunkerque, novinář a dlouholetý redaktor Československého rozhlasu, překladatel, aktivní svědek událostí Pražského jara a dvojnásobný emigrant letos oslaví své 94. narozeniny. Jeho životní příběh, který zrcadlí dějiny přelomového dvacátého století, naplňuje zároveň hodnoty, které jsou kritériem pro udělení Ceny – Odvaha a Statečnost, Lidskost a Spravedlnost.

„Po biskupu Václavu Malém a Kamile Moučkové přichází Bedřich Utitz a uzavírá významnou triádu laureátů. Děje se tak v momentě, kdy jsme diskutovali, zda by nebylo dobré přemýšlet o hrdinech 21. století. V takové situaci se objevilo jméno Bedřicha Utitze. A já jsem tuto volbu přivítal s radostí. Uvědomme si, že k nám v osobnostech, jako je Bedřich Utitz, velmi silně promlouvá 20. století a jeho hodnoty. Naší snahou je najít aspoň náznak odpovědi na otázku, co musíme následovat, abychom se hrdinům jako je Bedřich Utitz alespoň přiblížili,“ konstatoval JUDr. Pavel Smutný, president Česko-izraelské smíšené obchodní komory, která v roce 2011 Cenu Arnošta Lustiga založila.

„Na dnešní generaci leží obrovská tíha zodpovědnosti zajistit, aby se tragédie 20. století už nikdy neopakovaly. A teď nemyslím jen války a koncentrační tábory, ale také tu nízkou hodnotu slušnosti a dobrých mravů. Tady máme ještě moc co dohánět. Teď je přeci jenom lepší zřízení, lepší život, ale na druhé straně máme staré i nové neřesti, které nám neumožňují být hrdí na tuto republiku tak, jak by si za své dějiny, za svou minulost zasloužila,“ reagoval osobním poselstvím Bedřich Utitz.

A jak on vnímá hrdinství? „Myslím, že hrdinství se neprojevuje jen v činnosti, která je nebezpečná, při které riskujete život. Hrdinství také znamená dokázat se postavit proti tomu, co nestojí lidské životy, ale narušuje hodnoty, nepoctivosti a sobeckosti. Narušitelů hodnot stále neubývá. Pojmenujme tento problém a bojujme proti němu.“

Bedřich Utitz se narodil 20. listopadu 1920 ve Vídni, v české židovské rodině. V roce 1931 se rodina přestěhovala do Prahy a v roce 1939, ještě před okupací německou armádou, se jim podařilo v rámci komerčního transportu Černá růže emigrovat do Palestiny. Bedřich Utitz se v Palestině přihlásil do československé zahraniční armády a s 200. protiletadlovým plukem se účastnil obrany Tobruku, poté s oddílem protitankových kanónů obléhání Dunkerque. V lednu 1945 byl zajat.

Po návratu do vlasti pracoval v ČTK a díky svým jazykovým znalostem i pro zahraniční redakce dalších médií. Na sklonku 50. let se stal dopisovatelem v Berlíně. Z ČTK odešel do agentury Telepress. Postupně se Bedřich Utitz vypořádal i se svým členstvím v KSČ. Ve své autobiografii Kaleidoskop mého století na toto téma poznamenal: „Nestydím se za to, že jsem v roce 1945 do komunistické strany vstoupil. (…) Vadí mi ovšem, že mi trvalo příliš dlouho, než jsem definitivně prohlédl.“

Po zrušení Telepressu Bedřich Utitz nemohl pro svůj židovský původ získat práci, krátce zakotvil v Ústavu pro experimentální chirurgii v Praze-Krči jako dokumentarista a knihovník, aby nakonec získal post redaktora v Československém rozhlase. Události Pražského jara jej zastihly v pozici rozhlasového pracovníka v redakci zahraničního vysílání – v srpnu 1968 se aktivně podílel na svobodném, nezkresleném vysílání Československého rozhlasu. V říjnu 1968 mu byla důrazně doporučena emigrace.

Tentokrát se usadil v Německu, kde spoluzaložil (s Adolfem Müllerem) samizdatové nakladatelství Index, ve kterém vyšlo více než dvě stě titulů autorů v tehdejší ČSSR „zakázaných“ (Pavel Kohout, Julius Firt, Ludvík Vaculík, Eva Kantůrková, Bohumil Hrabal a další). Knihy byly šířeny v západní Evropě, do Československa zdarma. Založení Indexu a jeho působení od roku 1970 až do roku 1989 Bedřich Utitz později označil za nejužitečnější činnost ve svém profesionálním životě, a to i přesto, že nakladatelská činnost vlastně vůbec nebyla jeho profesí.

V rámci exilu aktivně působil také jako žurnalista a překladatel (např. Mráz přichází z Kremlu Zdeňka Mlynáře). Přes důmyslné spojky byl v kontaktu s domovem a nezištně pomáhal – např. těžce nemocnému spisovateli Jiřímu Hochmannovi publicitou v německých novinách pomohl k rychlému propuštění z vězení. Byl také oporou emigrantům, kteří v Německu hledali útočiště. Vedle aktivní novinářské činnosti v emigraci napsal pozoruhodnou knihu Svědkové revoluce o událostech roku 1968 ve formě rozhovorů s dvanácti prominentními komunisty, kteří se dříve či později s touto ideologií rozešli.

Po listopadu 1989 se Bedřich Utitz podruhé vrátil do vlasti. Stál u zrodu legálního vydávání Lidových novin, kde posléze působil jako pravidelný dopisovatel v Německu. Pracoval také pro Svobodné slovo, Týden, Přítomnost, Práci, Literární noviny, Listy a Český rozhlas. V 90. letech byl Bedřich Utitz aktivní v oblasti podpory a normalizace česko-německých vztahů. Do Prahy se natrvalo vrátil v roce 2005.

Bedřich Utitz obdržel ve svém životě celkem pět vyznamenání: Československý válečný kříž a medaili Za chrabrost ještě během 2. světové války, v roce 1998 Řád Tomáše Garrigua Masaryka, roku 2010 pak vyznamenání Za obranu republiky z rukou ministra obrany. V roce 2014 mu byla udělena Cena Arnošta Lustiga za rok 2013 dle principů Odvaha a Statečnost, Lidskost a Spravedlnost.


Další články
Nahoru