Oko mi vylézalo z důlku a sjíždělo dolů, vzpomíná Jiřina (51) na pocity před diagnózou
1. června 2021 15:38
Přidejte si nás na domovskou „Sama bych si prvních příznaků ani nevšimla, to moje dcera mě na návštěvě upozornila, že mám pod okem nějakou modřinku a je lehce nateklé. Během 14 dní oko nateklo celé, strašně řezalo a pálilo. Cítila jsem velký tlak v hlavě a zhoršovalo se mi vidění,“ popisuje paní Jiřina.
S problémy se nejprve svěřila své oční lékařce, která jí předepsala oční kapky. „Bohužel se stav nelepšil, právě naopak. Měla jsem pocit, jako by mi oko vylézalo z důlku a sjíždělo dolů – začala jsem šilhat. Šla jsem za svým praktickým lékařem, který mi udělal test na funkci štítné žlázy. A hodnoty se mu vůbec nelíbily,“ popisuje paní Jiřina, která pracuje jako kuchařka v mateřské školce.
Kvůli nemoci musela na neschopenku. „Rozdvojilo se mi vidění, takže na nějaké krájení nebo manipulaci s horkou vodou to opravdu nebylo. Doma jsem narážela do rámů dveří, a i při chůzi venku jsem se bála, dvojitě jsem viděla chodník a obrubníky a vlastně jsem nevěděla, kam šlapu,“ povídá.
V tomto stavu ji praktický lékař poslal na vyšetření na endokrinologii, odkud jí doporučili do Všeobecné fakultní nemocnice na Karlově náměstí v Praze. „Do té doby jsem měla pocit, že se vše táhne, problémy jsem měla skoro tři měsíce. Tady se mě ujali v půlce února a najednou šlo všechno rychle. Hned na druhý den mě objednali na kapačku, na které jsem poté byla ještě třikrát,“ vzpomíná Jiřina.
„Hned se to začalo lepšit, přestalo slzení, pálení i otok se začal ztrácet. Oko není tak vypouklé a už mi tolik ani ,neujíždí´. Zrak se mi ale ještě úplně nespravil – jednotlivé oči fungují vcelku dobře, ale nespolupracují. Proto raději nosím pořád brýle na čtení, cítím se s nimi jistější,“ vysvětluje.
Kvůli špatnému zraku jí tak lékaři doporučili ještě jeden zákrok takzvaným gamanožem, který by mohl zlepšit problém s dvojitým viděním. „Doufám, že mi to pomůže, nakonec mi tolik nezáleží na tom, jak oko vypadá, ale že pořádně nevidím. Kvůli onemocnění jsem musela přestat i číst a vyšívat – což jsou asi moje největší koníčky. A moc ráda bych se k tomu zase vrátila,“ uzavírá.
