Kulatý stůl Veřejný prostor pro všechny řešil bezdomovectví

„Bez domova se ocitá stále vysoké množství lidí. Řada z nich neměla bezpečné dětství, prošli ústavní péči či zažívali násilí. O bydlení přišli i v důsledku rozpadu rodiny či ztráty blízkých vazeb. Řada lidí na ulici je každodenně ohrožena přímým násilím a čelí vážným zdravotním a psychickým obtížím. Jejich důstojnost je vážně ohrožená nedostatečnými kapacitami podpůrných služeb a mnohdy i charakterem veřejného prostoru. Chceme přinést perspektivu lidí bez domova a zapojit je do dialogu se zástupci místních samospráv a sociálních služeb, s nevládními organizacemi či urbanisty,” řekla Klára Š. Laurenčíková, zmocněnkyně vlády pro lidská práva. 

Bezdomovectví není jen otázkou „pořádku“ ve městě, ale především důstojnosti, zdraví a přístupu k základní infrastruktuře. „Bezdomovectví je celoevropský systémový problém a měli bychom k němu proto přistupovat s adekvátní vážností. Potřeby lidí bez domova známe, ale v praxi je přehlížíme. Dokud města lidem ve zjevném bezdomovectví nezajistí základní služby jako přístup na toaletu a vodu, nemůžeme po nich chtít, aby důstojně fungovali ve veřejném prostoru, natož aby svojí situaci řešili,“ říká Ester Pacltová, ředitelka Místní místním. „Lidé bez domova potřebují ohřívárny, úložné prostory, sprchy a WC, protože to je bazální potřeba všech lidí. Vy se můžete jít ohřát domů, my ne,“ uvedla Jarka, žena se zkušeností s bezdomovectvím. 

„Je důležité propagovat například používání veřejné toalety jako samozřejmost a dosáhnout toho, aby byly toalety veřejným míněním vnímané jako čisté, funkční a bezpečné místo,“ řekl Vojtěch Luxemburk, architekt z Kanceláře veřejného prostoru Institutu plánování a rozvoje Praha. 

Značnou část problémů, kterým lidé bez domova čelí, se týká fyzického a psychického zdraví. Dle dvouletého výzkumu organizace NADĚJE s názvem Zpráva o zdraví lidí bez domova a (ne)dostupnosti zdravotní péče, která bude zveřejněna v prosinci, nelze zlepšení dostupnosti zdravotní péče pro lidi bez domova dosáhnout bez hlubší spolupráce mezi zdravotnickým a sociálním sektorem. 

Klíčová je podle Jakuba Dutky, hlavního metodika výzkumu, vzájemná edukace profesionálů, porozumění možnostem a limitům jednotlivých služeb a respekt k odlišnostem klientů či pacientů. Jak zdůrazňují Jasmína Branná a David Tichý z vedení pražské pobočky Medici na ulici, lidé bez domova a v sociálním vyloučení mají právo na stejnou kvalitu zdravotní péče jako kdokoliv jiný. Dokud stát nezajistí systémové řešení, jeho pozici musí suplovat medici a dobrovolnické organizace. 

Uživatelům drog může veřejný prostor zase napomoci rozšířením substituční léčby a zvýšením počtu kontaktních center. „Pomohlo by také legální stanování na magistrátních pozemcích za definovaných podmínek,“ upozorňuje Aleš Herzog, terénní pracovník SANANIM a Asociace poskytovatelů adiktologických služeb. 

„Každý by měl mít šanci dostat se z ulice. Zároveň potřebujeme bezpečný a důstojný veřejný prostor. Fungující sociální a zdravotní služby i dostupné bydlení prospívají lidem v nouzi i obyvatelům Prahy 1, kteří se zajímají o dění kolem sebe, projevují solidaritu a zaslouží si žít v čistém a zdravém prostředí,“ uzavřela Ivana Antalová (dříve Piráti), radní městské části Praha 1 s odpovědností za sociální věci a bezbariérovost.