Kristýna Trpková: Někdo z nás
20. března 2024 21:47
Přidejte si nás na domovskou 
Minulost se probouzí k životu a spolu s ní i mučivé tajemství, které nikdy nemělo spatřit světlo světa. Jak snadné je ztratit důvěru v někoho, koho známe celý život? A opravdu víme, co jsou naši nejbližší vlastně zač…?
Strhující psychologický thriller od držitelky Ceny Jiřího Marka za nejlepší českou detektivku 2021.
Ukázka z knihy:
Puštěný kohoutek, zvuk tekoucí vody. Silný proud se vytrvale zařezává do průzračné hladiny, čeří ji a tvoří na ní nepravidelné, kruhové obrazce rozbíhající se do všech světových stran. Voda je teplá, ideální pro příjemnou, odpočinkovou koupel. Hromadí se ve vaně, poklidně roste, šplhá pozvolna nahoru, výš a výš po hladkém, smaltovém povrchu.
Venku panuje klid, celá ulice už dávno spí, jen kdesi v dálce štěká pes. Sem tam jej vystřídá kočičí mrouskání. Nebe je bez mraků a na tmavé obloze se třpytí hvězdy, kulatý měsíc dotváří romantickou atmosféru hluboké zářijové noci.
Oproti předchozím týdnům se o poznání ochladilo. V zahradě se prohání vítr, ševelí v listnatých korunách jabloní a jeho drobné poryvy zlehka ťukají do okenních tabulek staršího dvoupatrového domu. Je to zanedbané stavení s rozpraskanou omítkou, puklinami ve zdech a děravou, polorozpadlou střechou. Zatažené závěsy evokují dojem zavřených víček, takže na první pohled působí pokojně, jako by spalo.
Ovšem opak je pravdou.
Ticho rozprostírající se klidnou ulicí protrhne pronikavý hrdelní výkřik. Vychází z domu. Pootevřeným oknem proklouzne ven, přes omšelý plot přeskočí na chodník, načež se podél sousedních domů rozběhne do noci a zmizí ve tmě.
Světlo v přízemí. Dusot několikera párů nohou. Řinčení tříštícího se skla střídají duté rány. Jedna, druhá, třetí – pokaždé doprovozená zvukem odpovídající hlasitosti, zmučeným, uštvaným, zadýchaným vyjeknutím. Přichází z kuchyně.
Hluk a rámus přivolá dalšího z obyvatel domu. Přikrčená osoba – spletenec dlouhých, hubených končetin, nahrbená, kulatá záda, uši našponované, jen sporadicky se vzdouvající hrudník, který napětím téměř nedýchá. Pomalu se sune podél zdi a tiše jako myška se plíží po schodišti dolů. S maximální opatrností klade jednu nohu před druhou, všechny smysly v pozoru. Zrak soustředěně mhouří do šera v neosvětleném mezipatře.
Dojde pod schody, přidřepne k zavřeným dveřím vedoucím na chodbu a klíčovou dírkou pozoruje dění v protější místnosti. Sedí tam, hromádka šatů a vlasů, a ani nedutá, neodvažuje se. Jen přihlíží. Je to otřesný, bolavý pohled, ale nerozhodí ji. Už je na něj zvyklá. Podobných nocí zažila nespočet.
Instinktivně sebou trhne, když domem zazní hřmotné zaburácení. Ozve se další řev, připomíná spíš divoký, nespoutaný, zvířecí ryk než lidské hlasy. Těla zašmodrchaná v sobě. Ruce a nohy zmítající se ve vzduchu – zatímco jedny útočí, druhé se brání.
Člověk schovaný za dveřmi se automaticky napřímí. Aniž by si to vůbec uvědomoval, zatne obě ruce v pěst… (z Prologu)
Kristýna Trpková (*1996) vystudovala Gymnázium Dr. Emila Holuba v Holicích, kde v současné době žije i s rodinou. Na univerzitu kvůli nepřiznivé rodinné a finanční situaci pokračovat nemohla, takže hned po maturitě nastoupila na pozici administrativní pracovnice. Psaní detektivních románů se začala věnovat na mateřské dovolené. Kromě toho také rediguje překladovou literaturu.
Za prvotinu Stvůra získala Cenu Jiřího Marka za nejlepší detektivní knihu roku 2021 a ve svých šestadvaceti letech se tak stala nejmladší držitelkou tohoto ocenění. V následujícím roce Společnost Agathy Christie ocenila prvním místem i její první publikovanou povídku Ester z detektivní antologie Po stopách zločinů.
