Kostel Josipa Plečnika patří mezi dominanty Vinohrad, vysvěcený byl před devadesáti lety

Stavba nového vinohradského kostela se začala chystat už před první světovou válkou, „Spolek pro vybudování druhého chrámu Páně na Královských Vinohradech" byl ustaven v březnu 1914, samotná soutěž pak byla vypsána v prvním poválečném roce. 

Tehdy již respektovaný architekt se soutěže nezúčastnil, uspěli v ní však jeho žáci z Vysoké školy uměleckoprůmyslové, kde Plečnik v letech 1911 až 1921 přednášel. Později jej porota a údajně i sami účastníci soutěže vyzvali, aby návrh kostela začal zpracovávat sám.

Plečnik jej dokončil v roce 1927, když kvůli nedostatku peněz výrazně pozměnil svou původní vizi, která předpokládala velkorysé zastavění prostoru dalšími budovami včetně školy, obytných domů či vítězného oblouku. Plečnik vytvořil celkem tři projekty, a to bez nároku na odměnu.V konečném návrhu pak snížil předpokládané náklady zhruba na třetinu. Základem financování výstavby kostela Nejsvětějšího Srdce Páně se stala takzvaná Beptovská nadace. Ta spravovala majetek (převážně polnosti) zámožného novoměstského radního Karla Leopolda Bepty, který jej daroval na církevní účely.

Kromě tohoto hlavního zdroje financí pomohla celá farnost mnoha sbírkami, dary i loterií. Celkové náklady na stavbu dosáhly v té době přibližně 4,8 milionu korun.

Základní kámen byl položen 28. října 1928, v den desátého výročí vzniku Československé republiky. Do roku 1932 na náměstí vyrostla monumentální postmoderní sálová stavba se širokou věží zčásti obložená kabřincem, zčásti bíle omítnutá.

Při návrhu kostela se Plečnik nechal inspirovat starokřesťanskou středomořskou architekturou. Chrám vysvětil pražský arcibiskup kardinál Karel Kašpar, který ve věži posvětil i šest zvonů.

Obdélníkový sál má rozměry 26 krát 38 metrů a je 14 metrů vysoký. Hlavní věž je zakončena třímetrovou měděnou bání se čtyři metry vysokým křížem a dosahuje výšky 42 metrů. Věž má rozměrné kulaté okno o průměru 7,6 metru, které zároveň plní funkci hodin.

V podzemí je prostorná kaple s valenou klenbou, kterou současní architekti považují za Plečnikův nejspirituálnější prostor. Interiér kostela, který z valné části vznikal až po vysvěcení, je stejně originální jako exteriér.

Navrhoval jej sám Plečnik, po jeho návratu do rodné Lublaně převzal práce architektův pokračovatel Otto Rothmayer.

Sochařská výzdoba je dílem Damiána Pešana, křížovou cestu namaloval František Doubek a barevnou výzdobu oken s motivem Srdce Páně navrhl Karel Svolinský. Varhany vyrobila kutnohorská firma Mölzer, zvony ulila brněnská dílna Rudolfa Manouška.

Plečnik navrhl i úpravu náměstí. Ta však nebyla nikdy dokončena, navíc realizované úpravy z větší části nepřečkaly pozdější výstavbu podzemních krytů a stanice metra, na rozdíl od kostela, který je právem označován za nejvýznamnější tuzemskou sakrální stavbu 20. století.