Koněspřežná tramvaj jezdila v Praze 30 let, stála u zrodu zdejší MHD
21. září 2025 11:43
Přidejte si nás na domovskou Otletův podnik ale nebyl úplně prvním pokusem o pravidelnou městskou dopravu v Praze, už od konce 20. let 19. století se v jejích ulicích objevovaly omnibusy – tedy velké kočáry uzpůsobené provozu po městě, mimo jiné častému nastupování a vystupování cestujících. Omnibusové linky ale většinou příliš dlouho nevydržely, měnili se jejich provozovatelé i trasy. Nicméně v době, kdy v Praze začala jezdit koňská tramvaj, byly omnibusy běžně využívaným způsobem dopravy a doboví novináři neváhali srovnávat služby koňky s tradičními vozy bez kolejí.
„Propichování lístků jest velmi zdlouhavá a také nepotřebná a zbytečná kontrola. Omnibusy mají kontrolu mnohem jednodušší. Pražské obecenstvo přeje zajisté novému podniku, avšak žádá rozhodně, aby byl praktickým a prospíval… Také různost jízdních cen není praktická. Nejlépe bylo by po příkladu omnibusů zavésti jednu cenu 10 krejcarů i pro pro různé vzdálenosti,“ psaly například Národní listy dva dny po zahájení provozu koněspřežné tramvaje. Ta cestujícím účtovala buď pět krejcarů za některý z úseků (Karlín-Poříčí, Poříčí-Václavské náměstí a Václavské náměstí-Řetězový most), nebo deset za celou trasu.
Nedorozumění s karlínskými radními se podařilo vyřešit, a tak se za velké slávy vydaly 23. září téhož roku vydaly první „tramwaye" do pražských ulic. „Veškeré ulice, jimiž koňská dráha jest vedena, přeplněny byly obecenstvem. Lze si jen příti, aby podniknutí toto potkalo se i se žádoucím výsledkem a se udrželo," radovaly se Národní listy, které se ale hned další den pustily do kritiky. Nelíbila se jim hlavně častá zpoždění způsobená vykolejeními, kvůli kterým musely vozy čekat ve výhybně jednokolejové trati na zpožděný protijedoucí vůz.
„Méně stanic, pravidelnější sjíždění se proti sobě jedoucích vozů, oprava kolejí, jedna jízdní cena, rychlejší vydávání lístků, jsou ve prospěchu podniku potřebny,“ požadoval deník zlepšení služeb, které komplikovali i svéhlaví koně, kteří čas od času odmítli táhnout svůj náklad dál. V roce 1876 byla uvedena do provozu druhá část tratě od Újezda na Smíchov, na mostě (místo kterého mezi roky 1898 a 1901 vyrostl nynější most Legií) ale koleje nevedly, takže po něm cestující museli z pravého na levý břeh Vltavy – případně opačně – přejít pěšky a nasednout do nového vozu.
Zpočátku Pražané koňku brali spíše jako atrakci, než jako dopravní prostředek pro každodenní jízdu, s rozšiřováním tratí a vylepšováním služeb se to ale změnilo. Kolejová síť, v níž se brzy začaly používat čistě železné „šíny", se rychle rozrůstala, v roce 1885 už koněspřežné tramvaje obsluhovaly Staré i Nové Město, Malou Stranu, Smíchov, Karlín, Žižkov, Královské Vinohrady, Holešovice a Královskou oboru. Jezdily na šesti linkách odlišených barevnými symboly ve speciálním kruhovém reflektoru, barvou tabule s názvem konečné stanice i barvou jízdenek.
Rozkvět této dopravy nastal od roku 1883, kdy výstavbu nových tratí začalo podporovat město. Otletova společnost se však také zaplétala do soudních sporů s radnicí, mimo jiné o přednostní právo na stavbu tratí, město ji naopak kritizovalo za zhoršující se stav infrastruktury.
„Zvonit hrana" začala pražské koňce (jež byla jednou z tří na území dnešní ČR, kromě Prahy a Brna tento dopravy fungoval už jen v Bohumíně mezi roky 1902 a 1916) s nástupem elektřiny. První elektrická tramvaj, kterou vybudoval vynálezce František Křižík, vyjela 18. července 1891 a vedla z Letné do Královské obory na Zemskou jubilejní výstavu.
Ještě do konce století vyjela další Křižíkova tramvaj do Libně a Vysočan (1896) a na Královské Vinohrady (1897), elektrické pouliční dráhy ale budovali i další provozovatelé. V září 1897 pak byly založeny Elektrické podniky královského hlavního města Prahy, které během deseti let sjednotily všechny tramvajové tratě pod svou správou.A to včetně koňky, kterou město koupilo za 2,7 milionu zlatých v roce 1898, kdy měl už podnik 117 osobních vozů a 528 koní, které ročně přepravily asi 11 milionů cestujících. Její tratě Praha postupně přebudovala na elektrický provoz.
Poslední koňské spřežení na trati přes Karlův most vyjelo 12. května 1905 v 18 hodin z Křižovnického náměstí na Malou Stranu. Traduje se, že vůz zdobil lístek loučící se s koňkou prostonárodními verši. „Na zdraví! s Bohem, koňko milá/ kterás omnibusy vytlačila/ dnes nad tebou, koňko milá/ elektrika zvítězila/ Vše na světě má svůj konec/ kočí, koně, bič i zvonec," stálo v rozloučení s koněspřežnou tramvají, jejíž stopy nikdy úplně nezmizely. Většina později elektrifikovaných tratí koňky – kromě úseků například na Starém Městě – je totiž v provozu dodnes.
Autorem textu je Pavel Lukáš/ ČTK
