Konečná: Plody této právem posvěcené krádeže sklízíme dnes a nejsme ještě u konce. O to smutnější je, že nikdo nenese odpovědnost a nebyl potrestán
20. dubna 2018 09:03
Přidejte si nás na domovskou Můžeme si zde tisíckrát říkat, že ostravské hutě v roce 2016 vytvořily čistý zisk 1,308 miliardy korun a jsou tedy prosperující společností, o kterou bude na trhu zájem, avšak realita v celé své komplexnosti je trochu složitější. Arcelor Mittal dlouhodobě přispívá k sociálnímu klidu v sužovaném ostravském regionu. Tento sociální klid je v dnešním době značně narušován problémy důlní firmy OKD a nově také strojíren Vítkovice.
Dlouhodobě ignorovaná a neřešená problematika upadajícího těžkého průmyslu v Moravskoslezském regionu, na které se měrou více než vrchovatou podepsala liknavost předchozích vlád, může brzo vybublat na povrch. A o tom, že se nám výsledek nebude líbit, nemá smysl pochybovat. Nový prodej ostravské huti může uvrhnout region do hlubokých problémů. Celková situace průmyslu v Ostravě asi nejlépe svědčí o absolutně zpackané privatizaci. Status quo se rozhodně nezmění, ani za situace, že by hutě získal nový vlastník s těmi nejryzejšími úmysly. Protože kde máte napsáno u soukromého vlastníka, že hutě znovu neprodá ve chvíli, kdy se mu přestanou hodit do obchodního modelu?
Plody této právem posvěcené krádeže sklízíme dnes a nejsme ještě u konce. O to smutnější je, že za rozvrácení regionu nikdo nenese odpovědnost a nebyl potrestán. Prodej našeho strategického těžkého průmyslu do soukromých rukou byl jednou z největších chyb našeho státu v novodobé historii a odnáší to všichni. A tak jsme dnes v situaci, kdy ministr průmyslu a obchodu v demisi Hüner připustil, že by se stát o koupi někdejší Nové huti mohl za určitých podmínek ucházet. Já jsem určitě pro.
Jenom, že je potřeba si uvědomit, že prodej jednoznačně prosperujících hutí, které v posledních letech prošly masivní ekologizací a obsahují tak nejlepší dostupné technologie, nebude rozhodně „za hubičku“. Čili daňový poplatník znovu zasanuje privatizační krádež, aby nám její plody nedestabilizovaly celý region. A ti, kdo nás do této situace dostali, se smějí ve svých honosných sídlech. To je bohužel realita všedního dne v České republice.
Třeba prodej ostravské huti znovu dopadne dobře. Nicméně na jak dlouho? Klíčovou povinností pro současnou vládu je teď hlavně ohlídat, aby ostravskou huť nekoupil spekulující vlastník, který prodává a kupuje společnosti jenom kvůli okamžitému zisku nebo rozprodává společnosti po částech. Nový vlastník musí státu jednoznačně poskytnout záruky a závazek dalšího dlouholetého provozu hutí. To je úkol pro dnešní i budoucí vládu.
Jelikož mi není lhostejný osud lidí v regionu, ze kterého pocházím, rozhodla jsem se již minulý týden poslat písemnou otázku na Evropskou komisi týkající se procesu prodeje ostravské huti. V ní jsem se snažila situaci v regionu popsat tak, aby si Evropská komise uvědomila veškeré souvislosti tohoto závažného kroku. O odpovědi Evropské komise budu informovat.
I potom budu nadále apelovat na Evropskou komisi, aby při schvalování prodeje ostravské hutě byla ostražitá a nedošlo k prodeji vlastníkovi, který by hutě chtěl zavřít. Samozřejmě, že česká vláda má mnohem větší možnosti k nátlaku na Arcelor Mittal i na Evropskou komisi a musí se tomu věnovat nejen ministr průmyslu a obchodu, ale i premiér. K tomu může přispět celý poslanecký klub KSČM v rámci vyjednávání s hnutím ANO 2011.
Kateřina Konečná, europoslankyně za KSČM
Články uveřejněné v rubrice KOMENTÁŘE nemusí vyjadřovat stanoviska a názory redakce.
