Kočka na divadelních kolejích
12. března 2022 11:20
Přidejte si nás na domovskou „Chtěl jsem pracovat s českým textem, s něčím známým, čemu bych já jako cizinec mohl přinést jinou perspektivu,” vysvětluje Islanďan Adolf Unnarsson. Součástí jeho studia režie na DAMU byla česká divadelní historie, proto Topola zná a oblíbil si ho. „Nikdy nevíte jistě, co se bude dít, a to je krása Topolova psaní. Je asi méně zřejmou volbou než třeba Havel, ale považuji jeho díla za univerzálnější. Každá generace se v něm může snadno najít,” říká režisér.
Na hru starou téměř šedesát let se dívá moderním pohledem, snaží se jí porozumět, zvážit, a vzít ji za svou. Zamýšlí se nad tím, jaká jsou hlavní dogmata textu v kontextu moderní doby, a jak se liší od těch historických. Zatímco respektuje autora i jeho odkaz, otřásá základy originálního ztvárnění.
„Hra není jen portrétem dysfunkčního vztahu, ale hrou o lásce a smrti, dalo by se říci až ódou lidské existence. Je Čekáním na Godota, kdyby Vladimir a Estragon byli milenci,” říká režisér. Nejde o velkou patetickou tragédii, ale o běžnou a tichou bolest, která trápí běžné lidi. Shrnuto třemi slovy: noc, osamělost a vášeň. „Také mě zaujalo zachycení páru v situaci, kdy není úniku a oni neví, kdy vlak přijede. Kolik párů se ocitlo v této situaci v posledních dvou letech? Uvěznění spolu, čekající, až se život znovu rozeběhne…”
Pracovat s českou hrou a týmem islandského režiséra baví. I přes to, že čeština není jeho mateřským jazykem, vnímá cizojazyčný text s láskou a úctou: „Potřebuji mluvit s mým týmem a naslouchat jim, nejen s herci a dramaturgem, ale i se scénografem a skladatelem. Všichni pracujeme s jazykem i když mu každý rozumíme jinak. Podle mě je divadlo mnohem víc dialogem umělců než jen o jazyku autora,” uzavírá Adolf.
