Kniha Panovníci Království českého představuje životní příběhy desítek českých knížat a králů

Kniha přináší fascinující životní příběhy sedmdesáti českých knížat a králů, jejichž existence je historicky doložena. Autor jednotlivé panovníky a panovnice podrobněji představuje – zaměřuje se na jejich mládí, vzdělání, manželství a zabývá se jejich samostatnou vládou. Shromáždil k tomu dostupné informace, včetně nejnovějších poznatků historiků a archeologů a srozumitelně je předkládá čtenářům. 

Publikace nabízí i nové pohledy na česká knížata a krále, tedy názory osvobozené od ideologických či národnostních předsudků a klišé, díky čemuž tyto osobnosti vystupují před čtenáři mnohem plastičtěji a živěji. Zajímavé jsou zejména vhledy do jejich soukromí – dozvídáme se o jejich zálibách, schopnostech a rodinných vztazích. 

Velkou předností knihy je rozsáhlá obrazová příloha. Autor představuje téměř dvě stovky portrétů českých panovníků a jejich manželek, včetně řady obrazů, které jsou českému čtenáři téměř neznámé a tím otevírá unikátní pohled na českou historii. Nechybí ani fotografie míst spojených s panovníky – od hradů a zámků až po církevní stavby a politicky významná místa. 

Čtenáři se mohou těšit také na rodokmeny od prvních Přemyslovců až po posledního českého krále Karla I. a na přehled územního vývoje českých zemí včetně vedlejších území Koruny české – Moravy, Slezska, Lužice či krátkodobě držených Branibor a dalších. 

Publikace vychází u příležitosti letošního 500. výročí volby Ferdinanda I. českým králem 23. října 1526 a nástupu Habsburků na český trůn. Historie českých zemí je sama o sobě velmi zajímavá, ale se znalostí nejnovějších výzkumů historiků a archeologů získává nový, ještě poutavější rozměr.

Ukázka z knihy:

Smrt knížete a zrození světce

Smrt knížete Václava patří k nejznámějším a zároveň nejdramatičtějším událostem raných českých dějin. Až pozdější legendy z ní postupně učinily příběh o zrození mučedníka a světce, ovšem soudobé prameny nejsou ve všech detailech jednotné.

Na svátek sv. Kosmy a Damiána, v pondělí 27. září roku 935 (nikoli 929), Boleslav připravil ve Staré Boleslavi slavnostní vysvěcení nového kostela, spojené s hostinou na jeho knížecím dvorci. Pozván byl i jeho bratr Václav, který přijel se svou družinou. Zpočátku nic nenasvědčovalo tomu, že jde o poslední noc v jeho životě. 

Druhého dne časně ráno, 28. září, se Václav vydal na ranní mši do kostela sv. Konstantina a Metoděje. Podle legendy Crescente fide christiana se cestou setkal s Boleslavem a přátelsky mu poděkoval za pohostinnost: „Včera jsi nám pěkně posloužil, Bůh ti to oplať.“ Boleslav však odpověděl „A dnes ti chci takhle posloužit!“ a udeřil bratra mečem do hlavy. Zranění však nebylo smrtelné – Václav Boleslavovi meč vyrazil a odhodil ho, protože sám nechtěl prolít bratrovu krev. Následně se však přihnali čtyři Boleslavovi ozbrojenci a knížete zavraždili. 

Prameny se však v popisu událostí liší. První staroslověnská legenda o svatém Václavu z poloviny 10. století uvádí dramatičtější scénář. Po noční hostině se Boleslav a spiklenci radili ve dvorci velmože Hněvsy o přesném provedení vraždy. Ráno při průchodu branou se nejprve na Václava vrhl muž jménem Tuža a zasáhl ho do paže. Kníže se pokusil utéct do bezpečí kostela, ale dveře byly zřejmě zavřené. Na místě ho pak dorazili Boleslavovi družiníci Tira a Česta a nakonec Hněvsa probodl knížete mečem. 

Václavovi věrní, kteří s ním ve Staré Boleslavi byli, byli následně pronásledováni a zabíjeni – jménem je znám například urozený Mstina. Kněz Krastěj Václavovo tělo přikryl a kněžna Drahomíra nechala ostatky po omytí vystavit v kostele. 

Kristiánova legenda i další hagiografické texty události dále rozvíjely a dotvářely Václava jako mučedníka, jenž zemřel „pro víru a vlast“. Paradoxně tak násilná bratrovražda otevřela cestu k jeho posmrtné oslavě – kníže Václav se stal symbolem svatosti, českého státu i ideálního vladaře, k němuž se další staletí upírali čeští panovníci i kronikáři. 

Kristiánova legenda příběh dramaticky doplňuje:

Vrahové svatého mučedníka rychlou jízdou do Prahy pospíšili a všechny jeho přátele rozličným způsobem krutě zahubili a jejich děti zaživa do hloubi řeky Vltavy utopili.

(První staroslověnská legenda o svatém Václavu) 

PAVEL JUŘÍK (* 1965) je absolventem Vysoké školy ekonomické v Praze a jeho zálibou je historie. Jeho první knihy se zabývaly historií a budoucností platebních karet (např. Platební karty, Ilustrovaná historie placení) a historií bankovnictví na území České republiky (Historie bank a spořitelen v Čechách a na Moravě). V posledních letech se věnuje především historii české a moravské šlechty (Jihočeské dominium – 2008, Liechtensteinové, Historie a sídla knížecího rodu – 2015).

Od roku 2013 v nakladatelství Universum vydal řadu knih zaměřených na historii šlechtických rodů: Šternberkové (2013), Encyklopedie šlechtických rodů (2014), Kolowratové (2016), Lobkowiczové (2017), Schwarzenbergové (2018), Kinští (2019), Rožmberkové (2020), Czerninové (2021), Chotkové (2022), Harrachové

(2023), Liechtensteinové (2023), Valdštejnové a Dietrichsteinové, Mensdorff -Pouilly (2024), Pernštejnové (2025) a Páni z Hradce a Slavatové z Chlumu a Košumberka (2026)

Vydal zde i knihy o historii vojenství Královna bitev, České země a vznik moderního evropského dělostřelectva (2021) a Armáda – Od starověku po kosmické války (2022). Svými knihami a články zpřístupňuje čtenářům zajímavé informace o dějinách. 

Pavel Juřík: Panovníci Království českého, vydává nakladatelství Universum, 448 stran, doporučená cena 899 Kč