Kniha Japonský rok je průvodce historií a kulturou země vycházejícího slunce

Japonci jsou pověrčiví a mají rádi sakury, to asi znáte. V knize se ale dozvíte i řadu méně známých věcí – třeba co je mikangari, slavnost trhání mandarinek, kam chodili samurajové v převleku, zda lze mít více kimon přes sebe a proč je 1. června a 1. října všude cítit naftalín.

Kultura a tradice se s japonskými mýty půvabně mísí. Kdo osloví bohyni lásky Benten, může mít náhle pět set dětí. Starým věcem je třeba před spálením poděkovat. Pro záchranu princezny opijte saň rýžovým vínem.

Kam dát lopuch gobó či pražmu? V Kantó jsou knedlíčky moči do novoroční polévky zóni hranaté, u Kjóta kulaté. A šintó je spíš než náboženství citlivé vnímání prostředí a přítomnosti. Než se nadějete, jste u silvestra ómisoka – do nového roku se pro štěstí nechte přetáhnout na nudli tošikoši soba!

Slovy autorek:

Knížka představuje malého průvodce světem japonské́ historie, kultury a společnosti. A protože byl život v Japonsku už odedávna svázaný́ s přírodou a sezonními událostmi, zvolily jsme jako téma japonský rok. I když ale rámec textu tvoří́ posloupnost času od ledna do prosince, určité není třeba číst knížku od začátku do konce. Způsobů, kterými k ní lze přistoupit, je totiž mnohem víc.

V úvodní kapitole se dozvíte něco o japonském tradičním kalendáři a pak už se pozornost zaměří na jednotlivé́ měsíce roku, které́ tvoří hlavní kapitoly. Každá́ z nich je uvedena stručnou charakteristikou daného měsíce, po níž následuje výběr svátků a zvyků, které́ k němu patří. Jsou tu zmapovány všechny statní svátky, které́ doplňuje ještě výběr sezonních událostí – ty by se samozřejmě všechny do jedné́ knížky nevešly, neboť se často vztahují k jednotlivým chrámům či svatyním, jichž jsou v Japonsku desítky tisíc. Nový rok, který́ představuje nejvýznamnější svátek roku, tvoří samostatnou kapitolu.
Vedle svátků, zvyků a sezonních událostí najdete v knize i kapitoly mapující různá́ témata z japonských reálií. Tady si samozřejmě můžete vybrat podle toho, o které́ součásti japonské́ společnosti či kultury se zrovna budete chtít něco dozvědět. Třetí linku pak představuje stručné a do jisté́ míry zjednodušené povídání o jednotlivých obdobích japonských dějin. Pokud se chcete zaměřit na základní přehled historie, stačí sledovat kapitoly s označením Japonská minulost. 
 

Ukázka z knihy:

Pověry

I když se to v dnešní době může zdát až neuvěřitelné, pověrčivost v Japonsku stále kvete. Existují zvyky, které́ nejsou logicky nijak podložené́, někteří lidé je ale přesto dodržují. Když například dítěti v Japonsku vypadne mléčný zub, hází se buď směrem nahoru, nebo dolů – podle toho, zda vypadl horní, nebo spodní. Vždy je třeba jej hodit opačným směrem, aby nový zub narostl ve správném směru. Podobné se traduje, že čajový lístek, který́ skrze sítko proklouzne do čajového šálku, znamená́ štěstí. A pokud chtějí studenti zdárně složit zkoušku, jdou to napsat na votivní destičku do svatyně.

Některé́ běžné pověry byly do Japonska přeneseny z Číny, jiné vznikly přímo na jeho ostrovech. Japonci tak dodnes pokládají čtyřku za nešťastné číslo, krákání vran či pavouka, na kterého narazí během noci, považují za neblahé znamení, a když kolem projíždí pohřební vůz, honem schovávají palce do dlaní, aby ochránili své́ rodiče. „Palec“ se totiž japonsky řekne „prst rodič“ (oja jubi). Také se zásadně nefotografují před hroby předků, i když focení jinak milují. V obchodech a restauracích v celém Japonsku najdeme „vítací kočky“ (manekineko), které vedle hostů vábí i štěstí a peníze.

Pověry jsou spjaté́ i s hůlkami, kterými Japonci jedí. Ty by se určitě neměly zapichovat kolmo do jídla, zejména do rýže. Tak se totiž podává obětina na buddhistický oltář zesnulým předkům. A není vhodné́ ani předávat si něco z jedněch hůlek do druhých, neboť tento postup se používá při obřadu, při němž se do urny ukládají úlomky kostí po kremaci.

O autorkách:

Denisa Vostrá

Spisovatelka, která vystudovala japanologii, chemické inženýrství a doktorské studium na divadelní fakultě. V současné době přednáší o japonské kultuře, společnosti a historii a píše knihy, které se vyrovnávají s těžkostmi světa především smíchem a nadhledem.

Alice Kraemerová

Absolventka anglistiky a japanologie, vyučovala japonštinu, tlumočila a stále překládá. Působila také jako kurátorka v Náprstkově muzeu, kde se starala o japonskou sbírku. Do Japonska mnohokrát zavítala studijně i pracovně a za dlouholeté šíření japonské kultury získala Řád vycházejícího slunce s rozetou.

Denisa Vostrá, Alice Kraemerová: Japonský rok, vydává nakladatelství Universum, 288 stran, doporučená cena 399 Kč