Když má Tomáš (18) epileptický záchvat, pomáhá mu psí parťák Don

Za 14 dní však její syn prodělal další záchvat, tentokrát mnohem intenzivnější. „Doma s ním byla v tu chvíli moje dcera, která mu zachránila život. Spadl v kuchyni na zem a měl křeče. Snažila se mi dovolat, měla jsem ale zrovna službu v nemocnici, a nemohla jsem vzít telefon. Zavolala proto záchranku,“ říká Jitka.

Tomáš si celou událost moc nepamatuje. „Vybavuji si jenom, že na mě mluvili záchranáři a pak mě nakládali do sanitky,“ doplňuje. Zdravotníci ho převezli do Fakultní Thomayerovy nemocnice, kde ho hospitalizovali. Že má epilepsii, jejímž spouštěčem mohl být covid, sdělili lékaři rodičům a Tomášovi po několika dnech.

„Chvíli nám trvalo, než jsme se s tím vyrovnali. Náš syn je ale velký bojovník. Od začátku k epilepsii přistupoval tak, že se dá léčit,“ přibližuje Jitka, která společně s manželem začala synovi hledat neurologa. Lékař, kterého našli, nasadil Tomášovi léčbu, ta ale dostatečně nezabírala a epileptické záchvaty se opakovaly. Přicházely nečekaně – Tomáš při nich vždy bez jakéhokoli varování spadl v bezvědomí na zem, a často se tak poranil.

„Záchvaty jsem několikrát prodělal ve škole i na tréninku házené, kterou hraji. Spolužáci, učitelé a spoluhráči ale ode mě věděli, že mám epilepsii, a při záchvatech mi vždy dokázali pomoci,“ říká Tomáš, který letos maturuje na střední průmyslové škole zaměřené na IT.

Nejhorší bylo, když ho záchvat zastihl na ulici, kde byl v tu chvíli sám. „Tomáš několikrát upadl na chodníku a nikdo mu nepomohl. To pro nás byly děsivé okamžiky,“ popisuje jeho maminka.

S neurologem se po dvou letech shodli, že bude lepší, když si Tomáše převezmou do péče v některém ze specializovaných center pro epilepsie. V roce 2023 se o něj začala starat Jana Zárubová z Centra pro epilepsie Motol. Poté co Tomášovi upravila léčbu, četnost jeho záchvatů výrazně klesla.

„Paní doktorka s námi vše probrala a řekla nám, že by Tomášovi hodně pomohl asistenční pes, který by na jeho záchvaty dokázal upozornit i v době, kdy je Tomáš sám,“ říká Jitka. O asistenčního psa rodina, ve spolupráci s lékařkou, zažádala organizaci, která se specializuje na výcvik psů pro nemocné. Ta jejich žádosti vyhověla a k asistenci Tomášovi vybrala hladkosrstého retrívra Dona. Společně absolvovali roční výcvik. Od září roku 2024 má Tomáš psa natrvalo u sebe.

„Je to skvělý parťák. Všude mě doprovází. Už když jsem ho viděl poprvé, byl výborně vycvičený. Naučil se ale ještě spoustu dalšího, v případě záchvatu umí například u nás doma vyhledat a zmáčknout speciální rescue tlačítko, které rozešle výstražnou SMS mamince a tátovi,“ popisuje Tomáš.

Pokud by měl záchvat mimo domov, Don si k Tomášovi přilehne a kolemjdoucí upozorní na problém svou žlutou vestou s výrazným nápisem asistenční pes epileptika.

„Tomáš díky Donovi nikdy není sám. Je to pro nás velká úleva,“ říká jeho maminka. Velmi si váží i péče, kterou jejímu synovi věnuje paní doktorka Zárubová. „Tomáš k ní chodí na pravidelné kontroly. Jsme moc rádi, že upravená terapie funguje. V loňském roce měl syn jediný záchvat,“ doplňuje.

Tomáš se v současné době připravuje na maturitu a přijímací zkoušky na vysokou školu. Funguje téměř bez omezení. „Mým velkým koníčkem je sport, kterému se mohu dál věnovat. Kromě házené rád hraji basketbal, badminton, tenis a volejbal. Dřív jsem se často i potápěl. To je teď snad jediná činnost, které se musím vyhýbat,“ podotýká Tomáš a dodává, že z epilepsie není potřeba dělat si velkou hlavu. „Snažím se brát všechno pozitivně a žít naplno. Jsou mnohem horší nemoci,“ uzavírá.