Kdo si v pražské MHD platný jízdní lístek včas nezaopatří, zaplatí pokutu korunu
30. června 2014 12:03
Od 1. července 1914 začali cestující v pražské městské dopravě (tehdy jen tramvajové) platit pokutu, pokud se při přepravní kontrole nemohli revizorům prokázat platnou jízdenkou. Do té doby bylo jediným trestem pro „neplatiče“ zaplacení nebo v případě ztráty jízdenky opětovné zaplacení jízdného.
Motivem k zavedení nového dopravního řádu byla snaha sjednotit v základních rysech pravidla všech tramvajových provozů na rakouském území. Zavedením pokut se Praha inspirovala Vídní, kde se přirážky začaly vybírat v roce 1912.
Původní výše pokuty měla být stejně jako ve Vídni 2 koruny, ale nakonec správní rada Elektrických podniků svůj návrh revidovala a v dopravním řádu se objevila pokuta ve výši 1 koruny. V Praze v té době platil pásmový tarif, odvozený podle počtu projetých pásem. Při jízdném 30 haléřů za jízdu přes 10 pásem proto černí pasažéři zaplatili pokutu ve výši 3,3násobku jízdného.
Pokud měl cestující platit jízdné 22 haléřů (jízda nad 3 pásma do 10 pásem), činila pokuta 4,5násobek jízdného a jestliže cestující jel nejkratší vzdálenost do tří pásem, za 14 haléřů, musel při ztrátě anebo nezakoupení jízdenky zaplatit 7,1násobek jízdného.
Kuriózní byla skutečnost, že zpočátku se jako doklady o zaplacení pokuty používaly starší stvrzenky na pokuty za poškození vozu, např. za rozbití okna. Pokud cestující odmítal pokutu zaplatit a nechtěl se ani legitimovat, byl průvodčí oprávněn přivolat „c. k. stráž bezpečnosti“.
Časem začali revizoři nosit tvrdý klobouk
Zavedení pokut neznamenalo, že do té doby v pražské městské hromadné dopravě neexistovali revizoři. Ti prováděli kontrolu od počátku, tedy i na koněspřežné tramvaji. Neměli ale na starosti jen nezbedné cestující, ale kontrolovali také provozní personál, především prodej a kontrolu jízdenek. A čas od času byli zvláštními úředníky kontrolováni i sami revizoři, zda svědomitě a důsledně vykonávají kontrolu.
Zpočátku měli revizoři stejnokroj, ale časem začali používat přesně definovaný civilní oděv, včetně charakteristického „tvrdého klobouku“. Od 1. října 1904 (letos tomu tedy bude 110 let) se revizoři při výkonu služby prokazují nezbytným služebním odznakem, jehož podoba se během desetiletí pochopitelně několikrát změnila.
Asi jediné, co se za sto let vybírání pokut nezměnilo, je základní princip práce revizora – tedy to, že uděluje pokuty, dnes přirážky k jízdnému, prokazuje se služebním odznakem, má možnost zjistit totožnost nepoctivého cestujícího a v případě problému přivolat strážníka.
Poslední úprava pokuty proběhla letos v lednu. Pokud zaplatí cestující na místě, platí 800 korun, později už 1500 korun. Za prvního půl roku letošního roku se díky tomuto velkému rozdílu zvýšil počet pokut zaplacených na místě.
Revizoři v Praze
Dopravní podnik (DPP) má v současné době celkem 150 revizorů.
Pracují v třísměnném provozu.
Každý pracovní den je průběžně v terénu sto revizorů, během víkendu jejich počet klesne na šedesát.
Ročně revizoři zkontrolují přibližně osm miliónů cestujících.
V loňském roce udělili celkem 252 766 pokut, což znamenalo necelých 140 miliónů korun.
Letos za pět měsíců udělili už 123 008 pokut, pro DPP tedy získali cca 57,5 milionu, v loňském roce revizoři „chytili“ revizoři průměrně 18 000 černých pasažérů měsíčně.
Za prvních pět měsíců tohoto roku číslo stouplo na 24 500 pasažérů.