Karlův most z betonu a obložený žulou? Při obnově po povodních byly odvážné návrhy i výtky nacionalistů
29. srpna 2020 10:25
Přidejte si nás na domovskou 
Poškozený Karlův most v září 1890. Foto: Wikipedia
A právě povodeň ze sklonku 19. století měla podobný průběh jako povodeň, která Českou republiku postihla v roce 2002 a lidé ji mají doposavad v živé paměti. Nejvíce utrpěly jižní, střední a severní Čechy, v Praze voda zatopila metro, Karlín a další čtvrti.
Podobně jako před osmnácti lety i v roce 1890 přinesla frontální vlna ze severní Itálie mezi 1. až 4. zářím značné srážky do povodí Vltavy a způsobila v Praze vylití řeky z břehů. Tlaková níže, která se vyznačuje zpravidla trvalejším deštěm, se zformovala nad Janovským zálivem.
Dle sledování meteorologů se k nám z Itálie ročně vydají zhruba dvě tlakové níže, z nichž přibližně každá čtvrtá přináší silný až extrémní déšť. A ten přišel i na začátku září 1890 na naše území a způsobil povodně, při kterým byl vážně poškozen Karlův most. Kulminační průtok v Praze dosahoval 3975 metrů krychlových za sekundu. V roce 2002 to bylo ještě více, 5160 metrů.
Začátek povodní v roce 1890 oznámily v Praze nad ránem 3. září poplašné výstřely z děla. Záplavy nakonec způsobily obrovské škody, o život přišly v povodí Vltavy desítky lidí. Značně poškozena byla chlouba Prahy – Karlův most.
Podle záznamů z dobového tisku poboření mostu hluboce zasáhlo českou společnost a přivedlo ji k velké míře solidarity a odhodlání, která byla srovnatelná s chováním po vyhoření Národního divadla pár let před tím.
Architekti, inženýři, různí experti, úředníci i laická veřejnost, ti všichni se chtěli zapojit do obnovy památky. Díky tomuto vzedmutí společnosti se podařilo opravu pobořené památky zvládnout v rychlém čase, a navíc v dobré technické úrovni a kvalitě.
Zjistilo se, že pár pilířů se zřítilo kvůli nahromadění dříví a vorů, které vyvinuly velký tlak, dále kvůli víření vody lomeným proudem vodního toku a jednou z příčin bylo mělké založení pilířů.
Bylo rozhodnuto o tom, že podél poničeného mostu bude postavena prozatímní dřevěná lávka a dojde k úplné rekonstrukci Karlova mostu. Objevily se i návrhy na modernizaci památky, čímž by se významně proměnila její podoba.
„Nejodváženějším a zároveň nejškodlivějším byl návrh inženýra J. Kruise, podle kterého se měly nahradit tři oblouky dvěma, v zájmu zlepšení průtočného profilu řeky. Toto překlenutí mělo být potom zhotoveno za použití nejnovějších technologií, především betonu, čímž by došlo k nenávratnému poškození mostu,“ uvádí Muzeum Karlova mostu. Zastánci tohoto či jiných drastických řešení naštěstí nebyli vyslyšeni.
Rekonstrukce byla zmíněnou komisí rozdělena na tři části. Nejdříve mělo dojít k zabezpečení pilířů, následně k výstavbě dřevěného mostního provizoria a potom k rekonstrukci zřícené části Karlova mostu.
O rychlosti celé akce svědčí fakt, že již na začátku února 1891 (tedy jen pět měsíců po povodních) začala dřevěná konstrukce sloužit dopravě. A hned při jarním tání odolala ledovým krám. Zajímavostí je, že k výstavba dřevěného mostu bylo částečně použito i naplavené dříví při povodních.
Při zakládání dvou nových pilířů Karlova mostu využívali stavebníci znalosti o podloží a skladbě dna řeky z blízké vltavské stavby – Palackého mostu. Pevnost původních pilířů prokázal fakt, že při odstraňovaní jejich zbytků musel být použit dynamit.
Zakázky na opravu Karlova mostu se ujala maďarská firma, což u nacionalisticky laděné části veřejnosti vyvolalo námitky. Ty však nebyly vyslyšeny, budapešťská akciová společnost G. Gregersen se těšila dobré mezinárodní reputaci.
Stavba probíhala velmi rychle, takže již listopadu 1892 byl opravený Karlův most odevzdán do provozu.
