Karlínská Invalidovna lákala generace filmařů. Proč si ji vybral Miloš Forman?
15. srpna 2019 07:07
Historický epos Amadeus natočil režisér Miloš Forman podle předlohy anglického dramatika Petera Shaffera. Pro Prahu se americký štáb rozhodl především díky autenticitě prostředí, které nejvíce připomínalo Vídeň 18. století, ale i díky místům, která Mozart skutečně navštívil (Stavovské divadlo). Na území bývalého Československa se natáčelo od ledna do července 1983 pod přísným dohledem státní bezpečnosti, který přinesla zejména Formanova emigrace do USA.
Formanův štáb si hned pro několik stěžejních interiérových i exteriérových scén vybral Invalidovnu, rozlehlý historický areál na kraji Karlína v Praze 8. Nejznámější je pravděpodobně úvodní scéna, kdy nemocného Salieriho přiváží sluhové přes zasněžené nádvoří Invalidovny, jež se ve filmu proměnila na sanatorium pro duševně choré.
Záběry z interiéru sanatoria v úvodu i závěru filmu se natáčely v přízemní chodbě východního křídla Invalidovny, kterou mohou návštěvníci vidět v rámci komentované prohlídky. Zpověď Salieriho knězi, která se prolíná celým filmem, byla natočena v jedné z ubytovacích jednotek navržených architektem K. I. Dientzenhoferem.Objekt barokní Invalidovny, který v roce 2018 přešel pod správu Národního památkového ústavu a v letošním roce se po dlouhé době otevřel veřejnosti, byl vždy oblíbeným místem filmařů, natáčely se zde filmy jako Hellboy, Doktor Živago, Zahradnictví, historické drama Rašín, Mladý Indiana Jones, seriál Charité a mnoho dalších.
„V současnosti jednáme se zahraničními produkcemi o dalších natáčeních, která by měla probíhat v průběhu celého podzimu a zimy. V roce 2020 se mohou diváci těšit na nový seriál Freud z produkce Netflixu, který se na Invalidovně také natáčel,“ uvedl správce objektu Miroslav Indra.
Inspirací se stala pařížská Invalidovna
Invalidovna je jedním z trochu opomíjených architektonických skvostů v Praze. O jejím založení rozhodl v roce 1728 císař Karel VI., který se o tři roky později zúčastnil položení základního kamene stavby, ve které mělo najít útočiště zhruba 4000 invalidů. Inspirací se stala pařížská Invalidovna.
Původně velkorysý projekt areálu s devíti nádvořími se nakonec smrsknul do objektu s jedním nádvořím. Plánovaný kostel nahradila „jen“ kaple. I přes nutné úsporné úpravy působila Invalidovna velkoryse.
Pro válečné veterány zde kromě ubytovacích prostor fungovaly obchody, kantýna, lékárna, nemocnice, škola pro děti invalidů, truhlářská dílna a v těsné blízkosti jatka, prádelna a mlýn, takže invalidé a jejich rodiny měli k dispozici čerstvé pečivo.
V roce 1737, když byla stavba dokončena, zde žilo zhruba 200 „churavců“, jak byli váleční vysloužilci tehdy nazývání. Prostory Invalidovny se členily podle hodností zdejších obyvatel. Velitelé a vyšší hodnosti pobývali v oddělených prostorech a fungovalo zde dokonce i důstojnické kasino, místo konání různých slavností.
Invalidé byli v rámci svých fyzických možností přínosem pro společnost. Někteří pracovali pro město, jiní zase našli uplatnění v dílnách, z jejichž produktů mělo přínos vojsko.