Kaple Máří Magdalény pod Letnou byla před 70 lety první přesunutou stavbou v zemi
30. ledna 2026 09:56
Přidejte si nás na domovskou Kruhovou jednopodlažní raně barokní kapli dal na někdejší klášterní vinici pod Letnou vystavět v roce 1635 probošt kláštera cyriaků, který existoval na protějším břehu Vltavy na dnešním náměstí Curieových. Kaple svaté Máří Magdalény stála původně v těsné blízkosti mostu Svatopluka Čecha.
U památky s bohatou historií na břehu Vltavy se rádi zastavovali vinaři i voraři. Po josefínských reformách sloužila převážně jako skladiště. Pak přešla do vlastnictví města Prahy a od roku 1908 ji využívá místní starokatolická farní obec.
V polovině 20. století hrozila kapli kvůli přestavbě nábřeží a budování tramvajové tratě demolice. Někteří pamětníci říkají, že možná spíš „hyzdila výhled“ na Stalinův pomník na Letné. Záchranu kaple inicioval statik a betonář Stanislav Bechyně, který přišel s nápadem, jak ji přestěhovat.
„Byla uvnitř důkladně zpevněna dřevěnou konstrukcí, zvenku ji stáhli čtyřmi železnými obručemi, železobetonovým věncem a po dvanácti kolejnicích ji posunuli na místo, kde stojí dnes,“ popsal bývalý ředitel Pražské paroplavební společnosti Štěpán Rusňák.
Kaple se přesunula o 30,75 metru proti proudu Vltavy na předem připravený bastion nad řekou, na nové místo definitivně dosedla 4. února 1956. Poté byla zrekonstruována.
Přesun kaple připomínají vitráže z padesátých let, jejichž autorkou je Alena Novotná – Gutfreundová. Zobrazují i další výjevy z historie kaple od jejího založení až do poloviny 20. století, například vinobraní, odpočinek vorařů, pobyt Švédů v Praze nebo stavbu Čechova mostu.
Ve vnitřním vybavení kaple jsou zvláště pozoruhodné nástěnné fresky, které představují biblické rostliny, a pozoruhodná stropní štukatura. Nad vchodem je obrázek Krista obklopený svatými Cyrilem, Metodějem, Václavem a Janem Husem. Kaple svaté Máří Magdaleny bývá přístupná během Noci kostelů.
Dějiny kaple svaté Máří Magdalény jsou pestré. Půvabnou stavbu s kupolí, vížkou, malými okny a působivými freskami projektoval italský architekt Giovanni Battista de Barrifis. V závěrečné fázi třicetileté války ji obsadilo švédské vojsko, které odtud v roce 1648 pálilo na pražské studenty bránící Staré Město.
Když se doba uklidnila, cyriaci se k ní zase vrátili. Do nezáviděníhodné situace se kaple dostala v roce 1783, kdy ji Josef II. i s klášterem zrušil. Odsvěcená kaple pak dlouhou dobu sloužila jako skladiště dříví, později v ní měl ředitel nedaleké Občanské plovárny chlév pro kozy, a dokonce i holubník a ovčín. Na lepší časy se kapli začalo blýskat v roce 1908 – tehdy ji získalo město Praha, dalo ji vyčistit a opravit a pak ji propůjčilo starokatolické církvi.
O necelých 20 let později se v ČR odehrál přesun celé budovy kostela Nanebevzetí Panny Marie v Mostě. Pozdně gotický chrám o váze 12 000 tun byl posunut po kolejích o 841,1 metrů, aby unikl zkáze kvůli těžbě uhlí.
V odstrojeném interiéru kostela nejprve zpevnil klenbu nástřik epoxidové pryskyřice a vyztuženy byly i nosné sloupy, zdi byly zpevněny. Původní chrámové základy postupně nahradily železobetonové pláty, na které se pak pokládaly silné rošty, jež kostel oddělily od základů.
V polovině září 1975 byl pak kostel s podzemní kryptou naložen na 53 podvozků z plzeňské Škodovky. Památka „cestovala" po mírně obloukové trati, posunována byla na čtyřech kolejích, zezadu tlačena a zepředu brzděna hydraulickými válci.
Koleje nebyly položeny po celé trase, ale postupně se přesouvaly – ty, které kostel už opustil, se překládaly před něj. Akce trvala od 30. září do 27. října 1975, kostel se pohyboval průměrnou rychlostí 2,16 centimetrů za minutu a technicky se jednalo o světový unikát.
