Kam chodily pražské lesbičky za socialismu a kde se scházejí dnes?

Podle vyprávění dnešní sedmdesátnice Soni Rendlové z Prahy se lesbické ženy před rokem 1989 často setkávaly v hotelu Evropa na Václavském náměstí. „Ano, v šedesátých, sedmdesátých i osmdesátých letech se chodívalo do Šroubku,“ uvedla pro Pražský patriot.

Proč Šroubek? Hotel s původním názvem U arcivévody Štěpána, který v roce 1872 v novorenesančním slohu postavil významný architekt Josef Schulz, v roce 1924 koupil známý pražský restauratér Karel Šroubek, který jej přejmenoval na Grand hotel Šroubek.

Tento název hotel nesl až do roku 1951, kdy byl znárodněn. Tehdy byl přejmenován na Grand hotel Evropa. Po roce 1989 byl privatizován. „V Evropě jsme za minulého režimu chodívaly nahoru, kolem roku 1974, přesně si ten rok nepamatuji, jsme se začaly scházet dole,“ uvedla Soňa.

Hraběnka i spisovatelka v Evropě

„Potkávaly jsme tam zajímavé ženy. Chodívala tam například známá pražská figura – hraběnka (silně nalíčená blond žena na vysokých jehlách, která bývala pravidelnou návštěvnicí mnoha pražských podniků – pozn. red.) nebo dvě starší dámy, které tam chodily denně – jedna z nich bývala prvorepublikovou spisovatelkou románků pro ženy, její jméno si bohužel už nepamatuji,“ dodala Soňa.

O tom, že se lesbické ženy scházejí právě v hotelu Evropa, se podle jejích slov tehdy otevřeně mluvilo. „Já jsem se o tom dozvěděla zajímavým způsobem. Byla jsem zrovna ve Vídni, kam mi rodiče posílali časopisy. Přečetla jsem si v nich inzerát, že žena hledá přítelkyni, odepsala jsem. Na schůzku v Praze ale dorazil muž, který říkal, že ta žena prý musela odjet. O Evropě mi řekl on,“ zavzpomínala.

Na večery strávené v Evropě vzpomíná ráda. „Říkalo se sice, že jsme pod kontrolou, ale já jsem nikdy žádný problém neměla ani nepocítila. Chodila jsem, kam jsem chtěla, ani v práci mi nikdy nikdo nic špatného neřekl. Přitom jsem svou orientaci netajila, neřešila jsem to, bylo mi to vlastně jedno,“ řekla Soňa.

Téčko s portýrem Ivanem

Dalším místem, kde se podle Soni lesbické ženy před rokem 1989 scházely, byl klub Téčko. „Byl na Jungmannově náměstí, vedle hospody U Pinkasů. Nahoře se prodávaly hudební nástroje, my jsme chodívaly do sklepa. Hlídal tam portýr, který se jmenoval Ivan. Pouštěl tam jen koho znal. Byly jsme tam v bezpečí,“ uvedla Soňa.

Po listopadu 1989 dlouho nikam nechodila – starala se o vážně nemocnou přítelkyni, s kterou prožila drahný kus života. „Až po její smrti mě holky vzaly do Áčka, bylo to tam moc příjemné,“ řekla.

Áčko – to nebyla jen nalejvárna

Na mysli má žižkovský A-Club, který od poloviny devadesátých let fungoval necelých deset let. „Mám na klub jen dobré vzpomínky,“ uvedla jeho tehdejší majitelka Jana Kavánková. „Nebyla to jen nalejvárna, snažily jsem se tam dělat i kulturu a osvětu,“ dodala.

Áčko v Milíčově ulici pořádalo vedle pátečních a sobotních diskoték také občasné parníky po Vltavě, besedy s politiky o registrovaném partnerství, které tehdy ještě nebylo uzákoněno, výstavy obrazů nebo fotek s vernisážemi nebo turnaje v pink pongu.

Klub se podílel i na pořádání happeningu za přijetí zákona o registrovaném partnerství či několika ročníků festivalu lesbické kultury, který několikrát změnil název a nové organizátorky ho pořádají dodnes pod názvem eLnadruhou.

Malý lesbický ráj

Na Vinohradech pár let fungoval také lesbický klub MaLér, přezdívaný Malý lesbický ráj. Tam se především tančilo a bavilo, besedy se tam konaly jen zřídka. Další pokusy o založení lesbických klubů záhy zkrachovaly. V současné době není v Praze žádný klasicky lesbický klub, kde by se pořádaly pravidelné párty.

Některé – především mladší – ženy navštěvují například klub Jampadampa poblíž Muzea a I. P. Pavlova, kam chodí i gayové, nebo zavítají do klubu Friends v Bartolomějské na občasné párty, určené právě lesbickým ženám. „My se s vrstevnicemi pravidelně setkáváme v hospůdce na Proseku,“ uzavřela Soňa.

Lesbičky chodí také do Duhové čajovny v Praze 3, do Cafe Erra na Starém Městě a do klubu Angel v Praze 5.