K selskému rozumu se musí v Praze vrátit nejen doprava, tvrdí lídr kandidátky ANO Nacher
26. července 2022 11:32
Přidejte si nás na domovskou 
Patrik Nacher. Foto: archiv
Jak probíhala volba Patrika Nachera lídrem?
Jsem rád, že jsem získal téměř absolutní podporu členské základny, ale i vedení hnutí ANO. Vážím si toho, že se přistoupilo na můj návrh, aby se zvolilo v rámci kandidátky nejdříve druhé až pětašedesáté místo kandidátky, a až pak její lídr, tedy jednička.
Proč takový postup, který Vám jako lídrovi nedává možnost ovlivnit složení týmu, který se uchází o zvolení na magistrát?
Protože víc demokratické to být nemohlo, není to kandidátní listina lídra. Celá kandidátka má nevídanou podporu 98 procent delegátů, což se doposud v Praze v komunálních volbách v ANO nestalo. A pokud jde o lídra, kdo se chtěl o vedení kandidátky ucházet, měl šest týdnů na to, aby uplatnil své ambice a přesvědčil členskou základnu. Já se během té doby setkal se všemi aktivními členy hnutí ANO v Praze, zaznamenal jsem velkou podporu a žádného protikandidáta. Zároveň vnímám, že takový postup měl mezi členy mobilizační efekt, který se snad nyní podaří dostat i do kampaně při oslovování voličů.
Zhruba z kolika procent si stojíte za složením kandidátky?
Nedává smysl to nějak kvantifikovat. Prostě kandidátka je demokraticky zvolena a její lídr ji po měsíci následoval. Teď tu vypustím nějaké číslo, a pak se bude spekulovat, že jsem nespokojen s tím, či oním. Respektuji způsob volby, který jsem sám navrhnul. Ale abych se úplně nevyhnul odpovědi, tak kandidátku vnímám jako vyváženou. Je složená z lidí, kteří dohromady představují zajímavý mix úspěšných, na celostátní i komunální úrovni působících politiků.
Pozastavím se u jednoho jména. V zastupitelstvu pravděpodobně usedne bývalá starostka a současná zastupitelka Prahy 10 Radmila Kleslová, která budí emoce. I za tou si stojíte?
Uvědomuji si jistou kontroverznost toho jména, ale respektuji, že si ji Praha 10 vybrala. Ani v členské základně se o ní nevedla větší diskuse. Dovolím si zde připomenout jistý dvojí metr, který se v médiích a na sociálních sítích v této věci aplikuje. Zatímco u paní Kleslové vadí její minulosti před rokem 1989, například u generála Pavla, který se chce ucházet dokonce o post prezidenta, se to tak nějak toleruje. Buď to bude vadit u všech, nebo ne. Notabene, kandidát na prezidenta versus sedmá na kandidátce do komunálních voleb v Praze je navíc nesouměřitelné.
Může ještě do složení kandidátky zasáhnout celorepublikové vedení hnutí ANO?
To už kandidátku schválilo. Pokud by se objevily nějaké problémy spojené s určitými jmény, zasáhnout do toho ještě může. Ale to je běžný postup u všech stran a hnutí. Podívejte se na hnutí STAN, které po vypuknutí kauzy Dozimetr překopalo celou kandidátku od základů, a ta byla složená podle přání jejich lídra Petra Hlaváčka. To se, mimochodem, stát u nás, to by bylo nářků o nedemokratických procesech.
Když mluvíte o hnutí STAN, lídr Petr Hlaváček na červnové tiskové konferenci, kde oznámil změny na kandidátce, řekl, že STAN by šel po volbách do koalice s ANO jen v případě, že se stane demokratickým subjektem. Už máte jasno, s kým byste šli případně do vedení města vy?
Tak to je povedené, jako by mě kolega Hlaváček před chvíli poslouchal. Tak on si nadiktuje kandidátku jako král, u nás je demokraticky navolena, třeba i na úkor úplné komfortnosti lídra, ale my jsme nakonec nedemokratickým subjektem. To je vtip na nástěnku. Jinak zásadně odmítám dělat amatérskou a dětinskou politiku, že se budu negativně vymezovat vůči soupeřům, aniž bych věděl, jak voliči rozdají karty. Nikdy nevíte, jaké možnosti koalice zůstanou po hlasování Pražanů. Vždyť celá řada subjektů, včetně právě třeba STANu, ani nemusí překročit hranici 5 procent, tak proč si zavírat dveře siláckými prohlášeními?
Ale můžete prosím nastínit ta případná spojenectví po volbách?
Z důvodu právě řečeného nebudu konkrétní. Nicméně mohu deklarovat, že si nedokážu představit být v koalici se subjekty razícími aktivistické pojetí politiky, které předvádí někteří politici v tomto volebním období. A výsledkem je zahnívání a stagnace Prahy. A to říkám jako člověk, který sám byl před vstupem do politiky, dalo by se říci, aktivistou v oblasti boje proti bankovním poplatkům. Ale politika je úplně jiná disciplína, tu nemůže ovládat aktivismus. Když chcete být aktivistou, nebuďte politikem.
Pokud by hnutí ANO ve volbách uspělo a Vy se stal primátorem, jaké byste podniknul první kroky?
Nejdřív bych definoval jasné priority nové koalice, aby vedení Prahy nebylo postavené na aktivitách, které se sice dostávají do novinových titulků a jsou na efekt, nicméně pro život Pražanů nemají valný význam. Mám na mysli různé vyvěšování vlajek nebo přejmenovávání ulic.
A jaké jsou Vaše priority?
Ty, které mají vliv na rozvoj města a život jeho občanů. Boj se zvyšujícími náklady Pražanů a pak klasika – doprava a bydlení. Podporovat dokončení vnitřního i vnějšího silničního obchvatu Prahy. Ten si sice metropole nestaví, ale může pro něj hodně udělat. V oblasti dopravy bych také prosazoval kroky a opatření, aby už nedocházelo k zhoršování průjezdnosti metropolí zaváděním umělých špuntů, jako je zmenšování počtu pruhů, nebo zaváděním nesmyslných cyklopruhů. Musí se tu opět vrátit zdravý selský rozum, který se z pražské dopravy v uplynulých čtyřech letech vytratil. Život v Praze je o koexistenci řidičů, chodců i cyklistů, nestavět jedny proti druhým. Také podporuji, aby v Praze byla jedna velká rezidentní parkovací zóna.
A co to bydlení?
Podporuji rychlou výstavbu v rozvojových územích, takzvaných brownfieldech. Nesmíme házet klacky pod nohy developerům. Stavět městské byty je fajn, ale představa, že to vyřeší problém s bydlením v Praze, je naivní. Město nikdy nebude lepším a levnějším developerem. A dále, jelikož kancelářských prostor je v Praze dostatek, navíc další vznikají, měli bychom se v možných případech snažit o re-rekolaudace, tedy vrátit nebytovým prostorům bytovou funkci, pokud ji v minulosti měly. To se týká zejména centra a širšího centra města. Také je potřeba zaměřit se na sídliště, která, i když v nich žije velké množství Pražanů, jsou trochu ve stínu zájmu politiků. Na sídlištích je potřeba zvyšovat bezpečnost mimo jiné dalšími služebnami městské policie, zlepšovat jejich dopravní dostupnost a občanskou vybavenost. V centru je naopak třeba řešit problémy s krátkodobým ubytováním. O to se marně snažím v Poslanecké sněmovně už několik let. Teď očekávám, že před volbami se k tomu přihlásí kdekdo.
Zaznamenal jsem Vaše vyjádření z oblasti školství, že je potřeba se zaměřit na střední školy. Můžete být konkrétnější?
Je zřejmé, že v Praze začínají přicházet silné ročníky ze základních na střední školy. Takže tlak na jejich kapacitu se zvyšuje, zvýrazní se to ještě studenty z řad uprchlíků a ze středních Čech. Za dva tři roky očekávám vrchol kapacitní krize a může nastat zásadní problém, větší než ten, který známe z mateřských či základních škol. Zatím se bohužel pro řešení nic nedělá. Na zastupitelstvu jsem přišel s tímto tématem a jako jedno z řešení se nabízí, aby fungovala jistá míra spádovosti i u středních škol dle rozhodnutí vedení města a po dohodě se Středočeským krajem.
Z úst politiků jsou opakovaně slyšet stesky nad tím, že řada lidí, i když by mohla mít trvalé bydliště v Praze, raději ho má za jejími hranicemi. Máte recept, jak to zlepšit?
Vnímám to. Měli bychom motivovat lidi, kteří drtivou většinu času tráví v Praze, aby zde měli trvalé bydliště a Praha na ně mohla pobírat od státu prostředky, které pak bude vracet zpět do rozvoje a údržby města a poskytování služeb, třeba právě v oblasti vzdělávání. Motivačními faktory mohou být právě již zmíněná opatření typu jedna parkovací zóna nebo spádovost středních škol. Ale je jich samozřejmě více, politici by se měli snažit o změny, díky kterým budou lidé chtít být Pražany nejen tím, že sem jezdí, ale že jsou jejími skutečnými obyvateli.
Podle některých predikcí se na podzim s příchodem topné sezony a pokračující inflací může významně zvýšit tlak na rodinné rozpočty. Připravuje si pražské ANO scénáře na různé vývoje?
Ano, na takové situace chceme být připraveni. A pro mě je toto, vedle dopravy a bydlení, klíčové téma. Navíc přímo srdeční, protože jde o oblast, které jsem se věnoval před vstupem do politiky. Pokud budou mít rodiny problém finančně vyjít, dá se předpokládat, že budou šetřit v první řadě na volnočasových aktivitách dětí. Tím by se jen prohloubil trend, který započal s covidem, tedy, že se děti už tolik nehýbou, nesportují, na což se nabaluje obezita a další problémy, například hrozba zvýšené drobné kriminality. To ve výsledku představuje obrovskou zátěž pro Prahu i stát do budoucna. Proto, pokud budeme mít možnost podílet se na vedení hlavního města, prosazovali bychom, aby šlo mnohem více prostředků na podporu sportu a volnočasových aktivit dětí. Za nás se posílalo na sport 600 milionů ročně, Praha v tomto období dává tak polovinu. Stalo se to takovou popelkou a podceňovanou oblastí. Bohužel.
