K dominantě známého hřbitova se vážou tajemné události, po kterých pár nepokorných lidí zemřelo
19. června 2019 08:43
Thun-Hohenstein žil v letech 1748 až 1826. Z Thun přišel do Čech na začátku 19. století a žil zde až do své smrti. Na své usedlosti Cibulka, která je mimochodem už roky v dezolátním stavu, si nechal zbudovat rozsáhlý park s rytířským hradem, čínským pavilonem a s řadou soch.
Devět let po jeho smrti vytvořil sochař Václav Prachner sochu znázorňující klečícího biskupa. Před ním je otevřená kniha, na níž má biskup položeny ruce spojené k modlitbě.
Básnířka a spisovatelka Eva Vrchlická psala o jisté paní Terezii, která při noční jízdě kočárem přikázala sluhovi, aby na náhrobek pasovského biskupa vylezl a otočil list v kamenné knize. Ten to odmítl, tak se nepokorná paní rozhodla konat sama. Po chvíli vyděšená utekla, v knize prý viděla, že biskup slouží rekviem za její duši. Od té doby údajně chřadla a během týdne zemřela.
Sdružení pro záchranu Malostranského hřbitova, spolek starající se o tuto smíchovskou památku, popisuje na svých stránkách další neštěstí, které se váže k pomníku. V 60. letech se na Malostranského hřbitově natáčel absolventský film. Členka filmařského týmu údajně z rozvernosti vyšplhala na pomník a rozhodla se tak nedbat hrozbu pověsti. I ona po tomto činu brzy zemřela, i když byla předtím zcela zdráva.
Ať už tomuto prokletí věříte, nebo ne, určitě to nezkoušejte na vlastní kůži. Navíc, lezení na pomníky je nedůstojný vandalismus. Místo je pod kamerovým systémem a o pár metrů dál sídlí ostraha hřbitova.
Vůbec nejnavštěvovanějším místem hřbitova je jeden dětský náhrobek. Patří „svaté holčičce“, zřejmě Aničce Degenové, která zemřela ve věku zhruba tří let. Legendu o ní zpracoval v knize Svatá holčička František Kožík. Vyšla v roce 1943. Hrdinka příběhu se narodila do rodiny chudého hudebníka. Obětavě se snažila starat o druhé, proto si vysloužila přezdívku „svatá holčička“. Jednoho dne však při bouřce vypadla z okna, když se natahovala pro panenku, kterou chtěla darovat chudé kamarádce. Při pádu na dlažbu zemřela.
Později se na Malostranském hřbitově objevil náhrobek ztvárňující malou dívku. Na toto místo děti mnoho let nosily hračky s prosbou o pomoc. Věřily, že dívka i po svém úmrtí umí konat dobrodiní. Tento zvyk se drží dodnes, k náhrobku dokonce z důvodu snadnější údržby místa dala správa hřbitova ceduli s nápisem, aby zde lidé nenechávali hračky, že holčička splní přání i bez nich.
Náhrobky jsou obrostlé břečťanem.
Návštěva volně přístupného areálu stojí určitě za to. Hřbitov je sice z obou stran sevřen rušnými silnicemi (Plzeňská a Duškova), ale i tak ho lze považovat za oázu klidu v rušné části Smíchova. Už se na něm dlouho nepohřbívá, dlouho byl veřejně nepřístupný. To se však před pár lety změnilo. Postupně probíhá obnova náhrobků, objevují se zde informační cedule k osobnostem, které tu jsou pohřbeny.
Z náhrobku rodičů básníka Jana Nerudy se dochoval litinový kříž.