Jiří Maršálek napsal psychologický román Zvěsti ze světa po žití
8. února 2025 10:31
Přidejte si nás na domovskou 
Příběh je v něčem blízký temnému magickému realismu, své kořeny má i v tradičním psychologickém románu F. M. Dostojevského a připomenout může i Jaroslava Havlíčka.
Významnou roli zde hraje osudovost místa, stále přítomné nebezpečí, animistická víra i podivné a kruté násilí.
Trojici hlavních postav příběhu spojuje kromě náchylnosti k soužení i vlastní zátěž, která usměrňuje a utváří vztah každé z nich k duchovním otázkám. Jeden život je poskvrněný hříchem smyslné touhy, druhý výčitkami kvůli vlastní zbabělosti a netečnosti, třetí je zatížený hříchem beznaděje a zoufalství.
Ukázka z knihy:
V domě začal být okolo sedmé hodiny lomoz. V místnosti v patře nad kuchyní, kam Libora ubytovali, bylo okno natočeno k východu, a tak ho světlo probudilo už o něco dříve, ale nadále zůstával ležet na zádech, ruce založené za hlavou. Spánek mu stačil, připadal si odpočatý, přesto zčásti stále ještě vězel v té vyčpělé prázdnotě, do které ho uvrhly hlad, únava, nejistota i strach posledních dní. Ten tichý kout, ve kterém se mohl na jednu noc usadit a snít o nadcházejících letech utopených v práci a zkropených potem, ona banální próza činorodého života v podhůří, vystavila zeď mezi ním a dorážející ozvěnou starých, vzdalujících se těžkostí. Ztrácel se pozvolna v prázdnu bez radosti, bez vášně i bez útlaku.
Když na krátké zaklepání na dveře nijak nereagoval, začaly se potichu otevírat a do pokoje opatrně vešel Petr. Chvíli se na sebe oba dívali, než příchozí pochopil, že host nespí a otevřenýma očima ho vleže pozoruje.
„Ležíš jak mrtvola,“ ucedil Petr a vykročil k oknu, aby ho otevřel. Zatímco předešlého dne byl bratranec oblečený jen do jakési potrhané domácí košile, dnes měl na sobě kompletní hnědo-zelený oděv hajného. Výraz si držel přísný, netrpělivý a jako důstojný hodnostář si i s uniformou svého postu oblékal také jistou zachmuřenou vážnost.
„Budeš snídat?“
Libor zavrtěl hlavou.
„No, jak myslíš. Čaj je v konvici, kdybys chtěl aspoň něco teplého. Dole v kuchyni. Až se vypravíš, přijď za mnou ven. Vysvětlím ti, s čím bych rád začal. Musím do půl hodiny odjet, přijede mi klaďák, tak se moc neloudej.“
Vyšel nakrátko před pokoj, a když se vracel, přinášel s sebou štos složených košil, kalhot a spodního prádla. Většinu košil zdobil vybledlý kostkovaný vzor, dvoje kalhoty byly tmavě hnědé. Vše neslo od pohledu punc staroby, prádlo bylo zjevně dlouho nošené a místy tak seprané, až látka plstnatěla. Petr celou hromádku položil na nízkou skříň u dveří a posunkem naznačil, že oděvy jsou pro Libora. Ten kývnul na poděkování.
Jiří Maršálek (*1991) se zabývá filozofickou a psychologickou prózou. Jeho první kniha s názvem Večerní sláva Wiederhausera vyšla v roce 2019. Dále vydal prózy Opravdový zbabělec (2020) a Lenost (2022).
Jiří Maršálek: Zvěsti ze světa po žití, vydává nakladatelství Odeon v edici Česká řada, 288 stran, doporučená cena 399 Kč
