Jiří (65): V nemocnici nechápali, jak muže takový člověk skončit na operačním sále

„Dalo by se říct, že jsem se podobným věcem celý život snažil vyhnout. I když jednu neřest jsem měl až do svých padesáti, a to kouření,“ uvádí pan Jiří svůj příběh. „Kouřil jsem poměrně intenzivně, ale na nátlak své ženy jsem přestal a jsem tomu moc rád. Jinak celý život aktivně sportuji, jezdím na kole, v zimě lyžuji. Nikdy jsem netrpěl na vysoký tlak nebo cholesterol a pravidelně chodil na lékařské prohlídky,“ popisuje téměř učebnicový příklad, jak onemocnění předcházet. 

Jiří však přesto tušil, že ani tisícovky na kole našlapaných kilometrů ročně nemusí stačit. „Můj otec ani děda se nedožili příliš vysokého věku a vždy to bylo kvůli problémům se srdcem. Ne že bych počítal s tím, že se mi to stane taky, ale rozhodně jsem si kvůli tomu dával pozor,“ říká.

Když tedy loni v březnu několikrát cítil, že mu není dobře, neotálel a šel na kontrolu ke svému praktickému lékaři. „Natočil mi EKG a úplně se mu nezdálo, co viděl. Tak mě raději poslal na kontrolu ke kardiologovi. Na kontrolu jsem už dojít nestihl,“ vypráví Jiří, který se před důchodem živil prodejem obkladových materiálů. 

Mezitím se totiž při jízdě na kole projevil druhý varovný signál. „Znenadání mě začala bolet jedna ruka. Myslel jsem, že to je z námahy, protože to za chvíli přešlo. Pak mě ale začala bolet znova, když už jsem byl doma a seděl v křesle. Radši jsem vytočil mou známou lékařku a ta mi doporučila, že si mám hned zavolat rychlou. Ani na chvilku mě nenapadlo, že bych třeba ze strachu z koronaviru, o kterém se už dost mluvilo, neměl. Vyzvedli mě za chvilku a už jsem jel,“ popisuje pan Jiří chvíle, kdy mu šlo o život. 

Měl totiž infarkt. V nemocnici se jej ujal tým kardiologa Petra Kaly a voperoval mu stent, což je cévní „výztuha“ zabraňující zúžení cév. 

„Koukali na mě trošku nevěřícně, jak je možné, že jim tak relativně zdravý člověk přistane po infarktu na operačním sále. Každopádně měsíc po prvním stentu jsem dostal ještě jeden a od té doby nepozoruji žádné potíže,“ říká pan Jiří.

Bere sice léky na ředění krve, ale do sedla svého kola a k dlouhým procházkám se psem se vrátil poměrně rychle. Také se jako rizikový pacient nechal očkovat proti covidu hned, jak to bylo možné.

„Teď už mám za sebou i třetí dávku. Ale je zajímavé, že ještě před očkováním nemoc prodělali snad všichni kolem a mně se vyhnula. Snad to tak i zůstane,“ uzavírá pan Jiří s úsměvem.