Jana (75) přechodila infarkt, zjistila to až den poté

Na Velikonoční pondělí odpoledne se jí však náhle velmi přitížilo. „Začalo mě píchat na hrudi, bolest zad se zintenzivnila a skoro jsem se nemohla pohnout,“ vzpomíná a pokračuje: „Doufala jsem, že to zase přejde. Vzala jsem si ibuprofen a šla si lehnout. Navíc byl svátek, tak jsem si říkala, že k lékaři případně zajdu až ve všední den.“ 

Bohužel v noci se bodavá bolest opět objevila a sílila. „Zavolala jsem proto dceři a synovi. Ti ihned poprosili známou lékařku, která bydlí u nás v domě, aby se u mě zastavila a zkontrolovala mě,“ vypráví Jana. Lékařka po naměření krevního tlaku okamžitě Janu naložila do auta a odvezla ji do nemocnice. 

Tam už šlo všechno rychle. Po několika vyšetřeních lékaři Janě sdělili, že má neprůchodné srdeční cévy a prodělala infarkt a že musí hned následující podstoupit výkon na sále. „Když mi lékaři řekli, že jsem přijela za pět dvanáct, byla jsem z toho v šoku. Jsem proto moc vděčná paní doktorce, která mě ochotně do nemocnice odvezla, a také že i v době koronavirové pandemie se tam o mě tak rychle postarali,“ popisuje Jana.

Druhý den se podrobila výkonu, při němž jí lékaři implantovali do cév tři stenty (trubice udržující průchodnost cév, pozn. aut.). Za dva měsíce pak ještě další dva. Začala užívat léky jako prevenci před dalším infarktem. Chodí pravidelně na kontroly a nyní jí lékař množství užívaných preparátů snížil. 

Zpočátku byla po výkonu oslabená, trpěla intenzivním kašlem, ale postupně se její zdravotní stav díky léčbě zlepšoval. Nyní se cítí dobře, bolesti zad ji netrápí, ani únava není tak intenzivní. „Když na to zpětně vzpomínám, nějaké náznaky toho, že vše není v pořádku, se u mě objevovaly už dříve, ale člověk to přechází, snaží se to nevnímat a jede na doraz,“ říká. 

„Po prodělání infarktu jsem si ale řekla, že budu žít trochu klidněji. Více se šetřím, tolik se nehoním, a když něco nejde, udělám to zkrátka později. On ten úklid na mě počká,“ usmívá se.

Jana je v důchodu a věnuje se rodině – stará se o svého nemohoucího manžela, který před deseti lety prodělal cévní mozkovou příhodu, a hodně času tráví se svými vnoučaty. 

Ráda čte, luští křížovky a navštěvuje divadlo. „Bohužel poslední rok byl náročný i psychicky, nikam jsem moc nechodila, abych se nenakazila a nepřenesla infekci na manžela. To by bylo velmi nebezpečné,“ popisuje Jana. S manželem se na doporučení lékaře nechali naočkovat proti nemoci covid-19 hned, jak to jen bylo pro jejich věkovou kategorii a zdravotní stav možné. 

„Jde o typický příklad toho, že ateroskleróza nebolí a nepřináší obtíže. Rozvíjí se většinou po dlouhou dobu a v okamžiku, kdy způsobí symptomy (u paní Jany bolest na hrudi), jsou změny již velmi pokročilé. Přitom až třetina pacientů s akutním infarktem myokardu zemře před tím, než se dostane k ošetření do nemocnice. Takže paní Jana měla štěstí, že svůj infarkt díky revaskularizaci přežila. Ale nemuselo k němu možná dojít, kdyby byla včas zahájena opatření ke snížení jeho rizika, a to důsledná kontrola krevního tlaku a snižování hladin cholesterolu,“ vysvětluje Michal Vrablík, předseda České asociace preventivní kardiologie České kardiologické společnosti.