Jakešův prst nebo Bajkonur. Žižkovský vysílač měl posměšné přezdívky, vysílat začal před třiceti lety
25. března 2021 06:50
Přidejte si nás na domovskou Samotná výstavba začala v listopadu 1985, 216 metrů vysokou věž projektoval architekt Václav Aulický, podíleli se i statici Jiří Kozák a Alex Bém.
Aulický byl projektem televizního vysílače pro hlavní město pověřen už koncem 70. let. Trvalo tak více než patnáct let, než začala výstavba. Ani ta na místě Starého olšanského židovského hřbitova neprobíhala nijak rychle, doprovázely ji mnohé spory a negativní hodnocení odborníků i veřejnosti.
Dokonce se ozývaly návrhy na zbourání budovaného vysílače. Nelze se tak divit, že si vysílač vysloužil posměšné přezdívky jako Jakešův prst, Biľakova jehla, Raketa připravená ke startu nebo třeba Bajkonur.
Věži nicméně nelze upřít, že je z technického hlediska unikátní. Výkyvy jsou eliminovány speciálními kyvadly uvnitř konstrukce, která se skládá z tří válcovitých ocelových tubusů a devíti kabin.
Ve výšce 93 metrů jsou tři vyhlídkové plošiny, z nichž mohou návštěvníci za příznivého počasí dohlédnout až do vzdálenosti 100 kilometrů. Ve výšce 66 metrů je umístěna restaurace.
Od přelomu tisíciletí je součástí věže deset miminek jakoby šplhající po věži nahoru a dolů. Autorem je David Černý. Tři a půl metru dlouhé laminátové sochy zvané Miminka (Babies) zde byly v roce 2000 původně umístěny jen dočasně, ale již následující rok se sem vrátily nastálo.
