dnes
Středa - jasno
4°C
zítra
Čtvrtek - polojasno
5°C
pozítří
Pátek - prehanky-snih-dest
4°C
Jak se žije trafikantům v Praze? Politickým asi dobře, nad těmi skutečnými se smráká
Ilustrační foto: Anna Skálová

Jak se žije trafikantům v Praze? Politickým asi dobře, nad těmi skutečnými se smráká

Trafika rozhodně není trafika – ač je na tom Praha zatím nejlépe, i zde se trafikanti potýkají s tím, že nejsou výhradními prodejci cigaret, že mají nižší marže… I třeba s tím, že se snižuje prodej novin a časopisů. A k tomu se zvyšují náklady. Na novinových stáncích, kterých v Praze ubývá, můžeme mnohdy vidět cedulku „Na prodej“ – trafikantům se nevyplatí je provozovat.

O Senátu a trafice

Jeden neúspěšný kandidát na senátora měl v minulosti na billboardech slogan „Senát není trafika, Senát je o tvrdé práci“. „Trafikanti by mu dali,“ vzpomíná na slogan ještě dnes Jana z Vršovic, jedna z bývalých pražských trafikantek. Vyrazilo jí to dech – provozem trafiky se, tak jako mnozí další, neuživila.

Lukrativní funkce se nezřídka nazývá dobrou trafikou. Práce ve skutečné trafice ale znamená především hodně dřiny za málo peněz. Romantika, kdy trafika většinou stála na rohu ulice – především poté, co se po první světové válce hledala odměna pro válečné hrdiny, kterým byla malá trafika přidělena – je ta tam. V čem je problém?

Pro mnohé prodejce se trafika stala nepříznivým podnikatelským prostředím především kvůli nižším maržím z prodeje cigaret. „Léta bojujeme o to, abychom se přiblížili Evropě. Tedy aby u nás vznikly licencované prodejny a jen v nich se mohly prodávat tabákové výrobky. Dnes se prodávají kdekoli ve smíšeném zboží,“ říká předseda Sdružení trafikantů a prodejců tisku Milan Ságner.

Stačilo by přitom málo – změna legislativy. „Není třeba vymýšlet nic nového, stačí zkopírovat to, co dávno platí v Německu, Rakousku, v Itálii nebo ve Španělsku, na trafiky jsou tam licence. Je to i v zájmu státu – v licencované prodejně si nikdo nedovolí prodat cigarety člověku mladšímu 18. let, o licenci by totiž přišel. Jenže když jsou v kdejaké prodejně prodávány jako doplněk, mladistvým je také kdekdo prodává,“ dodává.

Situaci s cigaretami srovnává s alkoholem – s nedávnou methanolovou kauzou, která si vyžádala i lidské životy. „V licencované prodejně by nikdo neprodával cigarety bez kolku nebo pašované, jejichž kvalita může být jakákoli. Srovnejte to také s léky, také se uvažovalo, že by mohly být prodávány i mimo lékárny, naštěstí se od takové myšlenky rychle upustilo,“ upozorňuje.

Nízké marže z cigaret i novin

trafika-u-zastavky-sidliste-petrovice-nahled Dalším problémem jsou podle něj nízké marže z prodeje cigaret. „Když jsme s trafikami v roce 1991 začínali, byla marže 15 %, pak 12, následně 10, poté 8, dnes je to už jen 5 %. To je opravdu málo a ještě musíme platit DPH, máme náklady na nájem, na energie, na mzdy i na cestovné, někdy si pro cigarety totiž i jezdíme…,“ pokračuje Ságner.

Z krabičky mají trafikanti stále kolem 3,50 korun – což měli i v době, kdy stála krabička konkrétní značky třeba 28 korun, přičemž nyní vyjde i na 80 korun. V kouření to lidi neomezilo, jen dávají přednost levnějším značkám. Zdražily se ale nájmy a navíc zákazníci méně kupují tištěné noviny, protože zvlášť ti mladší přecházejí k internetovým serverům.

„Problém je i monopol PNS. Když ještě fungoval Mediaprint, obě společnosti soutěžily, kdo nabídne větší marže. Tehdy měli trafikanti z prodeje novin i 22 % marži, dnes je to tak od 12 do 15 %. Dávno to není tak, že prodej novin tvoří kolem 40 % obratu trafiky. Dnes už musí trafikant, aby se udržel, prodávat všehochuť. A udrží se většinou jen ty trafiky, které provozují terminál Sazky, který ale není poskytnut každému,“ říká Ságner.

V Praze je situace lepší než na venkově

„V Praze je ale situace přece jen lepší než na venkově. Pohybuje se zde více lidí. Nelze ale spočítat, kolik je v hlavním městě trafik. Celorepublikově jich je asi 6000, přičemž ale prodejních míst, kde se prodávají cigarety, je asi přes 40 000,“ dodává. Cigarety jsou prodávány mimo jiné i v supermarketech, na benzinových pumpách nebo v prodejnách, převážně provozovaných Asijci.

trafika-alunda-nahled V tradičních pražských čtvrtích, kde se lidé znají a nákup v trafice berou jako potkání se sousedy, se však přesto některé trafiky drží. I tam jsou ale problémy. Podle jednoho z trafikantů z Vysočan je potíží například bezpečnost – trafiky bývají terčem loupežných přepadení.

Nutná je též ochrana zboží po zavírací době – dveře, mříže, rolety, automatické dveřní systémy a další. Pojištění je pro trafiky výhodnější, pokud zkombinují vícero bezpečnostních prvků. To je ale zase samozřejmě vyjde dráž. Vlastnit trafiku znamená například i to, že za zimy přicházíte i odcházíte za tmy a musíte zapomenout na volné víkendy.

V Praze viditelně ubývá stánků – podle jednoho z trafikantů ze Strašnic se mnohým jejich provoz nevyplatí. Musejí platit za zábor veřejného prostranství, navíc tam nemohou prodávat například alkohol, což v kamenných trafikách lze. A v zimě tam protopí plno peněz.

Proto některým stánkům nepomůže ani to, pokud jsou na nich placené reklamy třeba na cigarety. Stánky navíc mnohdy počmárají sprejeři. V minulosti pražské stánky omezovala i vyhláška, která trvala asi půl roku – v roce 2003. Podle ní se tam nesmělo prodávat občerstvení, včetně žvýkaček.

Řešení? Franšíza či podnikání ve svém…

Pro mnohé pražské trafikanty může být možností pokusit se připojit například k řetězci Relay, který má v Praze nyní 95 poboček (celorepublikově 176). Provozovatelem prodejen Relay je v České republice akciová společnost HDS Retail Czech Republic. Ta patří do francouzské skupiny firem Lagardere, mateřskou společností je Lagardere Services.

trafika-na-malvazinkach-02-nahled Jedná se o takzvané franšízy (řetězce provozoven, podobné například KFC či McDonald, kde jsou majitelé provozovny podnikatelé s vlastním IČO). Velké řetězce to mají jednodušší kupříkladu v tom, že nakupují ve velkém, tudíž mnohdy za nižší ceny. I tyto prodejny se ale potýkají s problémy.

„Především s propady v prodeji deníků a časopisů,“ říká za řetězec Relay Jiří Cettl. V tom, jak se daří konkrétní prodejně, podle něj hodně záleží na jejím umístění a na nákladech na nájemné.

Pro trafikanty je samozřejmě také výhodou, pokud jsou vlastníky rodinného domku nebo činžáku, trafiku provozují ve svém a nemusí tedy platit nájem. Nebo je dobré spojit trafiku s kavárnou, jak se mnohdy děje ve Francii a jak v Praze učinila například franšíza Dobrá trafika, nacházející se na Újezdě a v Korunní ulici.


Autor: Anna Skálová
Další články
Nahoru