Jak na pitný režim v létě? Pozor na množství ledu, bublinky a neznalost svých genů!

Lidské tělo je zhruba z 65 % tvořeno vodou. Ta je klíčová pro správnou funkci všech buněk a orgánů a zároveň je nezbytná pro řadu životně důležitých procesů, včetně transportu živin, odstraňování odpadních látek a udržování normální tělesné teploty. V momentě, kdy se jí organismu nedostává, vzniká dehydratace, která se nejčastěji projevuje žízní, suchými rty a kůží, únavou nebo sníženými kognitivními funkcemi.

Kolik vody potřebujeme denně vypít?

Potřeba vody je vysoce individuální a liší se v závislosti na věku, hmotnosti ale i pohlaví člověka. Důležité je tedy pít tak, abyste neměli žízeň. Podle odborníků je na kilogram hmotnosti potřeba přijmout asi 30–45 mililitrů tekutin. Pokud tedy vážíte 70 kilogramů, měli byste vypít zhruba 2,1 až 3,2 litry tekutin denně – to ale pouze za předpokladu, že během dne aktivně nesportujete. Do hry ovšem vstupují i další faktory, mezi nimi také genetické predispozice.

„Existují geny, konkrétně gen CHST9 a gen AQP1, které jsou spojené právě se ztrátou vody. Ty kódují aquaporiny, jež transportují vodu přes membrány a pomáhají tak tělu regulovat její ztrátu. Dle různých variant těchto genů má pak člověk i různé genetické predispozice k tomu, že bude při fyzické aktivitě ztrácet více vody,” vysvětluje genetička Ing. et Ing. Barbora Procházková, Ph.D., vedoucí vědeckého týmu Chromozoom.

Další, co může ovlivňovat zvýšenou potřebu vody, je také například hyperhidróza neboli nadměrné pocení – tedy stav, při kterém tělo produkuje neobvykle velké množství potu. „Tento jev se může projevovat na celém těle nebo i jeho různých částech, včetně dlaní, podpaží i chodidel. Detekovat jej můžeme dle mutací v genech BCHe a CHRNA7,” dodává Ing. et Ing. Barbora Procházková, Ph.D., která se v rámci vědeckého týmu podílí na vývoji DNA testů Chromozoom.

Není voda jako voda!

Nedostatečná hydratace během dne pak může ovlivnit také rovnováhu tekutin v organismu. Tělo si uchovává vodu v tkáních tak, aby kompenzovalo její nedostatek, což vede nejčastěji k hromadění tekutin v extracelulárním prostoru, jež způsobuje otoky. Zvlášť viditelné jsou pak na nohách, kotnících a rukou, protože tyto oblasti mají vyšší koncentraci kapilár, a tedy vyšší riziko zadržování tekutin. Fyzická aktivita, dlouhodobé stání nebo teplo mohou nepříjemné otoky ještě zhoršovat.

I v případě, že si svůj pitný režim hlídáme, je důležité zaměřit se i na to, jakou vodu přijímáme. Při pocení totiž dochází souběžně s vodou ke ztrátě důležitých minerálních látek, jako jsou hořčík, draslík, chlór a sodík. Zejména během letních měsíců a při zvýšené fyzické aktivitě je tedy vhodné sáhnout raději po minerální vodě než například po vodě kohoutkové, která organismus sice hydratuje, ale hladiny těchto minerálů nedoplní.

„Co se týče minerálních látek, predispozice k jejich vstřebávání je rovněž kódována v našich genech. Potřeba příjmu minerálů se tak díky tomu může u různých lidí lišit,“ zmiňuje ještě Dr. Procházková.

Pozor na alkohol, kávu i slazené nápoje!

Opatrně také s konzumací alkoholu, kávy a sycených nápojů, zejména těch s vysokým obsahem cukru a umělých látek, které mohou vést ke zvýšení krevního tlaku nebo k zatížení ledvin. O zbytečném příjmu tzv. prázdných kalorií ani nemluvě. Proto pijte především čistou vodu, případně si ji dochuťte citronem, mátou nebo troškou ovoce.

V parných dnech to také nepřehánějte s velkým množstvím ledu, protože i ten představuje pro organismus větší zátěž. I když může být ledový drink na první pohled příjemným osvěžením, opak je pravdou. Zatěžuje a zpomaluje trávicí systém, způsobuje nadýmání, pálení žáhy a ovlivňuje také termoregulaci těla. Na extrémně studené nápoje tak organismus přirozeně reaguje tím, že zvýší svou teplotu, aby kompenzoval chlad a tělo se pak více potí.