Hořká pravda o cukru: Stále aktuální Jonášova obžaloba bílého zlata

Proč právě cukr je naším největším nepřítelem?
To má dvě příčiny. Za prvé je to potravina, která se v přírodě nevyskytuje. Vyskytuje se v ní jen ve formě vázané na minerály, vlákniny a podobně. Kdybychom si například vzali surovou cukrovou řepu nebo třtinu, tak když ji budeme jíst, bude se z ní cukr uvolňovat postupně, čímž nebude zatěžovat organismus. Jakmile ho ale zatížíme rafinovaným cukrem, pak jedna třetina lidí, u nichž není schopen inzulin tento šok zpracovat, se dostává do určitých problémů.

Když nastane nějaká stresová situace, cpeme do sebe celé bonboniéry. Nepotřebuje to tělo?
To je stejná otázka, jestli potřebujeme marihuanu nebo štamprli tvrdého alkoholu. Pokud si potřebujeme navodit stav obluzení mysli…

V knize píšete, že cukr dnes najdeme i tam, kde bychom ho nečekali – v salámu, naložených rybičkách…
To není nic neobvyklého. Už Číňané, kteří jak známo dělají jídlo pěti chutí, přidávají do kyselého, pálivého také sladké, aby v tom podtextu byla sladká chuť. A přesně ta je člověkem vnímána blaženě, a proto ji také výrobci přidávají do různých receptur. To ale není ten zásadní problém, protože cukru je tam málo. Zásadní problém naopak jsou slazené limonády, různé průmyslově vyráběné sladkosti, jako jsou oplatky, sušenky, bonbóny…

Sladké jsou i některé zdravé potraviny, jako jsou třeba kukuřičné lupínky.
Když v Americe vynalezli corn flakes, prodávali je nejdřív přírodní, ovšem obchodní úspěch zaznamenaly, až když je nakonec vykoupali v cukru…

Často čteme, že hnědý cukr je zdravější než bílý. Je to tak?
Bílý cukr je nebezpečný také v tom, že si z těla vytahuje řadu minerálních látek a stopových prvků, aby mohl být vstřebán. Proto lidé pak trpí nedostatkem vápníku, hořčíku a dalších prvků. To aby se obešlo, začal se vyrábět hnědý cukr, ve kterém zůstávají tyto prvky. Po této stránce o něco zdravější je. Ale jen o trochu.

Když už tedy si potřebujeme něco osladit, jak to máme řešit?
V první řadě bychom měli odbourat návyk na silně sladkou chuť. Tu nenahradíte ničím. Proto je nutné nejdříve si zvyknout na méně sladkou chuť. To se dá a mám dokonce zkušenost, že se pacientům stane silně sladká chuť až odpornou. Pak je lepší použít sladidel, které se nerafinují – například sirup z agáve, z březové šťávy, ze sladu. Med je také příznivější, ale jeho vstřebávání je bohužel stejně rychlé jako u cukru.

Knihu si můžete za zlevněnou cenu koupit zde:

http://knihy.prazskypatriot.cz/p/zdravi-v-ohrozeni-horka-pravda-o-bilem-cukru/