Hlavní trasy při jízdě na zahraniční letní dovolenou. Jejich výhody i možné komplikace

Češi tradičně míří hlavně k Jadranu, do Itálie, Polska, Rakouska, Slovinska, Maďarska, na Slovensko nebo dále na Balkán. Nejvytíženější bývají dovolenkové tahy směrem na Chorvatsko přes Rakousko, Slovinsko a Maďarsko, trasy do severní Itálie přes Rakousko a Brenner, ale také stále oblíbenější cesty k polskému Baltu. Komplikace přitom mohou začít už doma – na výjezdu z Prahy, na D1, u Brna, na D2 směrem na Bratislavu, na D5 směrem do Německa nebo na rozpracovaných úsecích dálniční sítě. „Češi nepojedou na dovolenou jednou trasou. Pojedou několika velkými proudy – k Jadranu, do Itálie, k Baltu, do Alp i na Balkán. Společné mají jedno: kdo vyráží ve chvíli, kdy vyrážejí všichni, musí počítat s tím, že dovolená může začít kolonou. Nejkratší trasa v navigaci nemusí být nejrychlejší a už vůbec ne nejpohodovější,“ říká Roman Budský, dopravní expert Platformy VIZE 0.

Největší proud zamíří tradičně k Jadranu. Nejsilnější dovolenkovou trasou zůstává směr na Chorvatsko. Řidiči ze středních Čech a z Prahy často pojedou přes Brno, Vídeň, Graz, Maribor a Záhřeb. Jižní a západní Čechy budou častěji volit trasu přes České Budějovice, Linz, Salzburg, Villach a Slovinsko. Moravané a Slezané mohou využít také směr přes Bratislavu a Maďarsko. Právě tyto trasy ale patří k nejkritičtějším. Provoz se v letní sezoně koncentruje u velkých měst, na dálničních křižovatkách, v tunelech, u mýtnic, na hraničních přechodech a v okolí turistických center. Typicky rizikové jsou odjezdy v pátek odpoledne a v sobotu dopoledne, kdy se potkávají dovolenkáři, běžný víkendový provoz, kamiony, stavební práce i lokální doprava.

Druhým významným směrem je Itálie – severní Jadran, Benátsko, Bibione, Lignano, Garda, Jižní Tyrolsko nebo Ligurie. Tady se čeští řidiči často potkávají s alpským provozem, tunely, placenými úseky a velmi silnou dopravou v Rakousku, Německu a severní Itálii.

Stále výrazněji se prosazuje také směr do Polska – k Baltu, do Mazur, Tater nebo Krakova. Pro mnoho rodin jde o atraktivní alternativu k jihu Evropy. Ani zde však nelze spoléhat na to, že cesta bude automaticky klidnější. Zdržení mohou vznikat kolem velkých měst, na příjezdech k pobřeží, v turistických oblastech i na úsecích, kde české dálniční napojení na Polsko ještě není dokončené.

Komplikacím se nedá vždy zabránit. Dá se na ně ale připravit

Kolona, uzavírka, nehoda, prudká bouřka, přehřátý motor, nevolnost dítěte nebo únava řidiče. To všechno jsou situace, které mohou cestu zkomplikovat. Základem je nepočítat s ideálním scénářem.

Řidič by měl mít předem připravenou hlavní trasu, ale také alternativu. Ne až ve chvíli, kdy stojí v koloně před tunelem nebo mýtnicí. Vyplatí se sledovat aktuální dopravní informace v Česku i v tranzitních zemích, nespoléhat pouze na jednu navigaci a nebrat odhadovaný čas dojezdu jako slib. Navigace neumí započítat všechno – únavu, děti, tankování, toaletu, horko, zpoždění na mýtnici ani potřebu skutečného odpočinku.

Co tedy udělat, aby naše cesta proběhla s co nejmenšími komplikacemi

1. Nevyjíždět „jako všichni“

Největší chybou je pátek odpoledne nebo sobota brzy ráno s vírou, že „nějak to projedeme“. Právě tehdy se potkávají dovolenkáři, běžný víkendový provoz, kamiony, opravy a lokální doprava. Lepší je vyjet mimo hlavní vlnu: například ve čtvrtek večer po odpočinku, v pátek velmi brzy ráno, v sobotu později odpoledne, nebo ideálně v neděli až úterý. Ale pozor: noční jízda není automaticky bezpečnější. Pokud řidič vyráží po celém pracovním dni, balení a stresu, je noční odjezd spíš pozvánkou pro mikrospánek.

2. Mít trasu A, B i C

Řidič by neměl spoléhat jen na jednu navigaci a jednu „nejrychlejší“ trasu. U cest k Jadranu, do Itálie, Polska nebo přes Německo se situace může změnit během desítek minut. Před cestou je dobré zkontrolovat oficiální dopravní informace: v Česku Dopravniinfo/ŘSD ukazuje aktuální nehody, uzavírky, omezení a dopravní zátěž; v Rakousku ASFINAG nabízí dopravní informace a webkamery; ve Slovinsku je klíčový Promet.si; v Chorvatsku HAK průběžně informuje o stavu silnic, mýtnicích, hranicích a trajektech. „Řidič by si měl předem říct, kudy pojede, když bude problém, a ve kterém bodě se rozhodne trasu změnit. Ne až v koloně před tunelem,“ říká Roman Budský z Platformy VIZE 0.

3. Vyřídit dálniční známky, mýto a speciální poplatky předem

Spousta zdržení nevzniká kvůli nehodě, ale kvůli tomu, že lidé řeší známku, mýto nebo platbu až na cestě. Rakousko, Slovinsko, Maďarsko i Slovensko mají elektronické dálniční známky, Chorvatsko a Itálie fungují převážně na mýtnicích. Pozor na speciální úseky: například slovinský tunel Karavanky je zpoplatněn zvlášť a podle DARS není zahrnut do slovinské elektronické známky. U karavanu, přívěsu nebo těžšího vozidla je nutné ověřit i správnou kategorii. Chyba v kategorii může být v zahraničí drahá a nepříjemná. Cenné informace lze nalézt na webovém portálu společnosti Global Assistance.

4. Nepodcenit český začátek cesty

Řada komplikací začne ještě před hranicemi. Letní opravy a omezení se týkají mimo jiné hlavních dálničních tahů v Česku. Aktuálně je třeba upozornit na omezení na D1, D5 a D11 a také na práce ve velkých městech. Proto má smysl neplánovat cestu tak, že „v šest ráno jsme ve Vídni“, když řidič nejdříve musí projet Prahou, Brnem nebo úsekem D1 v době špičky. Dovolená se často nezasekne v Chorvatsku, ale už u Brna.

5. Auto připravit jako na dlouhou zátěž, ne jako na cestu do práce

Před odjezdem je nutné zkontrolovat hlavně pneumatiky, tlak při plném zatížení, brzdy, kapaliny, chlazení, klimatizaci, světla, stěrače a stav akumulátoru. Naložené auto s rodinou, zavazadly, střešním boxem a koly se chová úplně jinak než prázdné auto při běžné jízdě. Velmi důležité je správné naložení: těžké věci dolů a co nejblíže k opěradlům, nic tvrdého volně v kabině, žádné tablety, láhve, termosky či foťáky na zadním platě. Při prudkém brzdění se z běžné věci může stát projektil.

6. Řidič musí mít vlastní „servisní plán“

Auto může být v perfektním stavu, ale nejslabším článkem většinou bývá člověk. Zvlášť při dlouhé cestě k moři: nekonečná monotónní dálnice, horko, klimatizace, těžké jídlo, noční jízda, děti vzadu a touha „už tam být“. Prevence je jednoduchá, ale musí se dodržet: vyrazit odpočatý, dělat pravidelné přestávky, pamatovat na pitný režim, nejíst těžká jídla, za volantem se střídat. Káva může pomoci krátkodobě, ale nenahradí spánek. Jakmile řidič opakovaně zívá, těká očima, nepamatuje si poslední kilometry nebo musí vědomě „bojovat“ s víčky, už nejde o nepohodlí, ale o varování. „Mikrospánek se neptá, jestli máme zaplacený apartmán už od sobotního rána. Prostě přijde,“ varuje Roman Budský.

7. Doklady, pojistky a potřebné kontakty mít po ruce

Před odjezdem je vhodné fyzicky zkontrolovat: občanský průkaz nebo pas, řidičský průkaz, osvědčení o registraci vozidla, zelenou kartu, doklady dětí, evropský průkaz zdravotního pojištění, cestovní připojištění, asistenční kartu a kontakt na pojišťovnu. U firemního, půjčeného nebo leasingového auta se vyplatí mít písemný souhlas s užíváním vozidla, ideálně i v angličtině či jazyce cílové země. Při silniční kontrole, nehodě nebo přejezdu hranic může výrazně zjednodušit život. 

8. Počítat s horkem, dětmi a zvířaty

Letní cesta není jen otázka silnic. Horko zvyšuje únavu, nervozitu i riziko dehydratace. V autě má být voda, lehké jídlo, léky, nabíječky, powerbanka, hotovost, reflexní vesty pro posádku, základní hygienické potřeby a něco pro děti. Děti je lepší připravit na cestu dopředu: kdy budou pauzy, kdy jídlo, co si mohou pustit, kde bude delší zastávka. Zvíře musí být bezpečně zajištěno a nikdy nesmí zůstat samo v rozpáleném autě.

9. Nejet „na krev“ podle navigace

Navigace často ukáže optimistický čas bez reálných rezerv. Jenže dovolená není závod. Reálně je vhodné přidat rezervu na tankování, toalety, jídlo, kolony, přejezd státních hranic, mýtnic, tunely, trajekt nebo neplánovanou pauzu. U delších tras je rozumné zvážit přespání po cestě. Zvlášť u rodin s dětmi, seniorů, karavanů nebo méně zkušených řidičů. Jedna noc v hotýlku může být levnější než cesta na hraně sil a bezpečnosti.

10. V koloně zachovat chladnou hlavu

Řidič by měl udržovat odstup, nevjíždět do odstavného pruhu, respektovat záchranářskou uličku, nevymýšlet riskantní objížďky přes obce a nepřenášet frustraci na posádku. V zahraničí se navíc řada deliktů řeší přísněji než v Česku. „Kolona je nepříjemná, ale pořád je to jen zdržení. Skutečný problém začne ve chvíli, kdy se z netrpělivého řidiče stane agresivní řidič,“ varuje Budský.

„Komplikacím na cestě k moři se nedá úplně zabránit, ale dá se na ně připravit. Základem je nevyjíždět v nejsilnější vlně, mít alternativní trasu, zkontrolovat aktuální dopravní informace, koupit známky a mýto předem, připravit auto na plné zatížení, a hlavně nepřecenit síly řidiče. Nejlepší dovolenková trasa není ta nejkratší v kilometrech, ale ta, po které posádka dojede v klidu, zdraví a bez zbytečných nervů,“ uzavírá Roman Budský z Platformy VIZE 0.

Platformu VIZE 0, která je vlajkovou lodí v oblasti prevence, v roce 2018 založila Nadace Kooperativy. Platforma VIZE 0 se hlásí ke švédské filozofii nula obětí na silnicích. Prostřednictvím systémových a koncepčních změn v oblasti dopravní bezpečnosti přispíváme k poklesu dopravních nehod a s nimi spojených škod.