Hitlerovo metro v Praze mělo být založeno mělce. Stalinovo naopak hluboko, aby propojilo kryty
10. února 2020 10:45
Dějiny pražského metra sahají až do 19. století, kdy se poprvé začalo hovořit o potřebě podzemní dráhy. Pražský obchodník Ladislav Rott v roce 1898 navrhnul pražským radním, aby práce na kanalizaci, budování nábřeží a na asanaci Starého Města využili k zahájení stavby tunelů na první lince podzemní dráhy, která by vedla z Karlína přes Rudolfinum a Národní divadlo do Podolí.
U Křižovnického pivovaru by se podle Rottova návrhu tato linka spojila s druhou linkou Malá Strana – Vinohrady. Rott však se svou vizí na pražské radnici neuspěl. Především proto, že přestavba byla už v docela pokročilém stadiu a úprava projektu by ji velmi zdržela.
Další plány a samostatné návrhy vznikaly za první republiky a počátkem druhé světové války již probíhaly přípravné práce. Všechny zůstaly jen na papíře. Poprvé se v Praze „koplo do země“ v rámci průzkumných prací pro projekt takzvaného konsorcia.
V prvních letech války probíhaly souběžně projekční a průzkumné práce. Pokud by se tehdy metro v Praze skutečně postavilo, vypadalo by přibližně jako podzemní dráha v Paříži. Trasy jednotlivých linek byly navrženy velice mělko a v podstatě odpovídaly trasám dnešním.
Rozdíl byl například v tom, že linka A se v přestupní stanici Muzeum stáčela k jihu směrem, kudy vede dnešní linka C, linka B vedoucí od Výstaviště se na Muzeu stáčela na Vinohrady. Přestupní stanice Muzeum a Florenc namalovali projektanti jako čtyřkolejné, tratě se tam sbíhaly.
Na Florenci a na Muzeu měly podle návrhu soupravy mezi linkami přejíždět, mezi hlavním, Masarykovým a těšnovským nádražím by fungovalo propojení bez přestupu. Projekt první linky A z Dejvic na Pankrác byl hotový v únoru 1941. V květnu ale přišel nacistický zákaz zahajování nových staveb.
Jestliže bylo Hitlerovo metro založeno velmi mělce, tak stalinský projekt, podle kterého postavili později nepoužitou stanici metra na Klárově, byl být naopak veden velmi hluboko. Hlavní myšlenkou bylo spojit stavbu protiatomových krytů se stanicemi metra.
Oproti dnešnímu stavu mělo „béčko“ podcházet Vltavu trochu severněji, takže dnešní stanice Národní třída by byla stanicí Národní divadlo. Linka C se měla se v centru trochu víc klikatit. Za Nuselským mostem se stáčelo ke Karlovu náměstí a s linkou B se měla křížit v Karlíně.
S přestupem mezi linkami A a C se počítalo ve stanici Hlavní nádraží. Další výhodou mělo být přímé napojení obou konců dnešní lince B na železnici na Kolín a na Beroun.
I když se po skončení druhé světové války plánovalo obnovení projekčních prací a výstavby, první úsek měl být otevřen už v roce 1950, nakonec bylo vše zmrazeno s odůvodněním, že na projekt není Československo hospodářsky silné. O podzemní dráze se začalo reálně hovořit zase až v šedesátých letech.